3.4 Paradigma vědy a pojem vědecké revoluce

3. 4 Paradigma vě dy a pojem vě decké revoluce

3. 4. 1 Ve vý voji vě dy dochá zí ke stř í dá ní paradigmat

Zkoumat pravdivost č i smysluplnost izolovaný ch vě decký ch vý roků mimo celkový teoretický rá mec vě dy a mimo metodické postupy, který mi k nim vě da dospě la, je obtí ž né, neboť nelze stanovit jejich př esný vý znam. Prá vě takový to celkový teoretický rá mec společ ný vě dců m urč ité doby př ijí má vě da jako své samozř ejmé ideové vý chodisko, pomocí ně hož interpretuje dí lč í oblasti své ho zkoumá ní. Toto ideové vý chodisko nezbytné pro interpretaci ve vě dě se stá vá podle THOMASE S. KUHNA (1922-1994), autora prá ce Struktura vě decký ch revolucí (1962), souč á stí tzv. paradigmatu. Smyslem tohoto pojmu je uká zat, ž e "... ně které z vš eobecně př ijí maný ch př í kladů souč asné vě decké praxe - př í kladů, které společ ně zahrnují zá kony, teorie, aplikace a odpoví dají cí př í stroje - poskytují modely, v nichž mají svů j pů vod zvlá š tní soudrž né tradice vě decké ho vý zkumu. "

Vě da tedy vyrů stá z př edpokladů, které tvoř í vzá jemnou jednotu vš eobecně uzná vaný ch vý sledků a metod vě decké ho vý zkumu slouž í cí ch jako vzor samotné vě deckosti. Paradigma vymezuje př edmě t vě decké ho zkoumá ní, urč uje krité ria, podle který ch se př istupuje k vý bě ru problé mů a k jejich ř eš ení, dá le urč uje krité ria pro formulová ní teorií a jejich prově ř ová ní a stá vá se také zá kladem vě decké explikace i predikace. Jako př í klad odliš ný ch vě decký ch paradigmat ve fyzice uvá dí Kuhn Ptolemaiovu geocentrickou soustavu, Koperní kovu heliocentrickou soustavu, klasickou NEWTONOVU mechaniku a teorii relativity.

Po dlouhou dobu panuje př esvě dč ení, ž e platné vě decké paradigma doká ž e vysvě tlit vš echny jevy. Pozdě ji se vš ak objevují anomá lie, které si vyž adují zvlá š tní pozornost, neboť je není mož né ř eš it v rá mci dosavadní ho paradigmatu. Když se objevují zá važ né anomá lie problematizují cí dosavadní postup vě decké prá ce, jež nelze nadá le př ehlí ž et, zač í ná doba mimoř á dný ch vě decký ch vý zkumů, kterou nazý vá me vě deckou revolucí. V nich se utvá ř ejí nové systé my zá vazný ch př edpisů nesluč itelné s př edchá zejí cí mi, které se stá vají nový m zá kladem pro vě decké bá dá ní. V dů sledku vě decké revoluce se vě decký zá jem př esouvá na jiné problé my, mě ní se krité ria, podle který ch je posuzová no to, co je vě decký problé m a jaké je jeho sprá vné ř eš ení. Ve srovná ní s dř í vě jš í m paradigmatem je ř eš ení problé mů v rá mci nové ho paradigmatu ú spě š ně jš í. Vý zkum se zamě ř uje na hlubš í pozná ní tě ch jevů, které mají velký vý znam pro nové paradigma. Jeho stoupenci tvrdí, ž e ú spě š ně vyř eš ili problé my, které nebyly ř eš itelné pomocí staré ho paradigmatu a ž e doká ž í př imě ř eně jš í m způ sobem popsat skuteč nost. Když si vě dci nové paradigma osvojili a jeho př edpoklady př ijí mají bez kritiky a vě nují se jeho dalš í mu rozpracová ní, nastá vá období normá lní vě dy. Podle KUHNOVA sché matu nelze vý voj vě decké ho pozná ní chá pat jako postupný proces, bě hem ně hož narů stá poč et poznatků a zdokonalují se teorie a metody. Ve vý voji vě dy dochá zí ke stř í dá ní jednotlivý ch paradigmat, které př edstavují vzá jemně nesoumě ř itelné struktury. V tomto smyslu př ipomí nají změ ny vě decký ch paradigmat stř í dá ní umě lecký ch slohů, s který m pracují historikové umě ní.

3. 4. 2 Pojem epistemologické ho zlomu u G. Bachelarda

KUHNŮ V pojem vě decké revoluce lze porovnat s koncepcí epistemologické ho zlomu, kterou zformuloval francouzský filosof a teoretik dě jin vě dy GASTON BACHELARD (1884-1962) a která bý vá v literatuř e č asto považ ová na za jakousi anticipaci KUHNOVY změ ny paradigmatu. Problematikou epistemologické ho zlomu se BACHELARD zabý val v souvislosti s analý zami filosofický ch a epistemologický ch změ n spojený ch s opuš tě ní m klasické newtonsko - karteziá nské vě dy a se zrodem moderní ch př í rodově dný ch teorií. BACHELARD hovoř í o tom, ž e mezi systé mem klasické vě dy a moderní vě dou neexistuje plynulý př echod, ke které mu by mě lo dojí t např. na zá kladě hromadě ní poznatků a vyš š í př esnosti př i mě ř ení č i prostř ednictví m dí lč í opravy vý chozí ch principů. Nový systé m " trancenduje" př edchá zejí cí vě decký systé m tí m, ž e nově promý š lí zá kladní pojmy (jsou např. zrelativizová ny pojmy absolutní ho prostoru a č asu) a zpochybň uje doposud evidentní ideje (např. ideu souč asnosti). Lze ř í ci, ž e namí sto př esně jš í verifikace př edchá zejí cí ho vě decké ho systé mu dochá zí ke korekci jeho jednotlivý ch vý chozí ch principů, která konč í zá sadní změ nou vě decké ho systé mu. V tomto smyslu se zdá, ž e pojem epistemologické ho zlomu je v mnohé m podobný KUHNOVĚ koncepci vě decké revoluce, s tí m rozdí lem, ž e Bachelard se vě nuje změ ná m vý chozí ch pojmů a principů a Kuhn změ ná m š irš í ho pojmové ho rá mce č i celkové ho sché matu vě decké ho bá dá ní, tj. paradigmatu.

Pro Bachelarda jsou vš ak vý š e uvedené změ ny souč á stí obecně jš í ho smě ř ová ní novově ké ho vě decké ho pozná ní a jen v jeho rá mci jim lze plně porozumě t. Vý voj novově ké vě dy nepostupuje ve srovná ní s pů vodní orientací myslitelů poč í naje Aristotelem až po F. Bacona od reality k vš eobecné mu, ale od racioná lní ho k reá lné mu. V moderní vě dě totiž dochá zí ke stá lé mu ná rů stu racionalismu, jehož doklad spatř uje Bachelard např. ve vysoké mí ř e v matematizace a v její nená zornosti, respektive v odpoutá ní se od toho druhu ná zornosti, který je spojen se svě tem smyslové ho vní má ní a který mů ž e bý t dokonce př eká ž kou pro pochopení její ch racioná lní ch konstrukcí. Jiný mi slovy ř eč eno, bezprostř ední skuteč nost se stá vá pouhý m podně tem pro vě deckou racionalitu a ne její m př edmě tem. Vě da př echá zí od pouhé ho popisu k vě decké interpretaci, tí m její empirická č á st ustupuje do pozadí a na vý znamu nabý vá racioná lní zpracová ní pozorovaný ch a namě ř ený ch dat. V podobné m smyslu odstraň uje racionalismus z vě decký ch pojmů jejich pů vodní realistické rysy.

Moderní vě da se tak stá vá podle BACHELARDA tzv. aplikovaný m racionalismem, vychá zejí cí m z nezbytnosti soubě ž ně teoreticky bá dat a experimentovat, př ič emž experiment př edstavuje prově ř ová ní teorie a teorie př edstavuje souč asně vý chodisko pro experiment. Také jev, který je př edmě tem vě decké ho pozorová ní je do znač né mí ry vý tvorem vě decké racionality. Z jiné ho hlediska lze hovoř it o tom, ž e pomocí matematický ch ná strojů vytvá ř í me souč asnou fyziku a např. pomocí naš eho vý tvoru mikroskopu mikrobiologii apod. Vý sledkem je stá lé obohacová ní racioná lní ho vě decké ho myš lení ve styku se skuteč ností. A naví c jak je zř ejmé z př í kladu pojmu epistemologické ho zlomu, transcendencí naš ich dosavadní ch vě decký ch postupů se rozum ocitá př ed nový mi ú koly, které vedou k dalš í mu prohloubení racionalismu vě dy.

Bachelard nachá zí vysvě tlení epistemologické ho zlomu ve vnitř ní dynamické povaze nepokojné ho myš lení vě dce př ekrač ují cí ho stá le své vlastní meze, které si dř í ve vytvoř ilo svý mi racioná lní mi projekty a sché maty. Aplikace vě decké ho racionalismu se vzá pě tí stá vá jeho transcendencí a transcendencí dosavadní ch postupů zač í ná nové racioná lní osvojová ní si svě ta. Podně t k epistemologické mu zlomu proto př ichá zí jen z oblasti abstraktní ho myš lení, realisticky zamě ř ené myš lení totiž samo od sebe není zdrojem krizí a zvratů v pozná ní. V tomto smyslu vede epistemologický zlom k rozchodu vě decké ho myš lení s dosavadní mi poznatky na zá kladě rekonstrukce svý ch př edchá zejí cí ch racioná lní ch projektů a sché mat.