 |
2.3.2 Moderní racionalita
|
|
|
|
2. 3. 2 Moderní racionalita
Odmyslí me-li si z lidské ho rozumu intelektuá lní intuici bytí a ponechá me-li mu pouze diskursí vní ratio, stvoř ili jsme moderní racionalitu. Ta si pak ž á dá dalekosá hlé př epracová ní celé dosavadní vě decké metodologie a terminologie - skuteč né " znovuzalož ení vě d". Sledujme postup (metodu) klasické ho moderní ho vě dce (RENÉ DESCARTA, jemuž se skuteč ně č estné ho titulu reconditor scientiarum - znovuzakladatel vě d - dostalo) a komentujme jej z pohledu vě dce tradič ní ho. Je to ovš em sledová ní " pro potř eby pedagogické ho delfí na" (abych parafrá zoval T. G. MASARYKA); DESCARTOVI se tady dě je kř ivda: sá m si byl ní ž e uvá dě ný ch ná mitek dobř e vě dom. Snaž il se jen až dosud elitní vě du sné st s vý š in intelektuá lní intuice bytí na zem bě ž né racionality (jak ji chá pal) - a nikdy si nebyl zcela jist, zda uspě l.
Klasický moderní vě dec
1. Kaž dý poznatek, který má bý t př ijat jako vě decký musí bý t jistý - tedy odvozený matematickou metodou.
2. K tomu potř ebujeme nepochybný zá klad: tvrzení, proti ně muž nelze vzné st rozumnou ná mitku.
3. Smysly ani ratio takovou nepochybnou jistotu neposkytují.
4. Jediné, o č em vskutku nedoká ž u pochybovat, je vě domí existence pochybují cí ho subjektu: cogito-sum.
5. To snad je toté ž.
6. Když zjistí m proč o onom cogito-sum nedoká ž u pochybovat, má m zá roveň krité rium pravdivosti vš ech nepochybný ch soudů; už ví m: je to jasné a zř etelné pozná ní neboli racioná lní evidence vě ci.
7. Má m tedy dva oddě lené svě ty: res cogitans, vě c myslí cí, která je bez rozsahu a v ní ž dě je jisté pozná ní a res extensa, vě c rozsaž ná, bez myš lení, o ní ž dostá vá m poznatky pomocí kauzality.
Tradič ní vě dec
1. Vě da znamená vě dě ní; primá rně nejde o jistotu, ale o pravdu - tu nemů ž e zajistit matematika, ale obsahová logika.
2. První zá sady jsou jisté; nikoli proto, ž e proti nim nelze vzné st ná mitku, ale prostě proto, ž e nemohou bý t jinak.
|
|
|
3. Zajisté.
4. Zajisté; nejde vš ak o to, o č em nedoká ž u pochybovat, ale co nemů ž e bý t jinak.
5. Jen zdá nlivě: co nemů ž e bý t jinak mů ž e vě dě t i ně kdo, kdo se pochybnostmi vů bec nezabý vá.
6. Jasné a zř etelné pozná ní je jisté pro ná s, o sobě jisté je, co nemů ž e bý t jinak. Pravda je, když rozum se konformuje vě ci, když vě c je v rozumu, když rozum je informová n vě cí.
To mů ž e bý t (a zač asté bý vá ) informace temná a tř eba konfusní, a př ece pravdivá. Ostatně prá vě ta nejpravdivě jš í - sá m zdroj vš í pravdivosti - je " v poznatelné oblasti viditelný až na samé m konci a jen s obtí ž emi".
7. Rozsaž nost je jen př í padek vě ci, a myš lení aktivita rozumu, vztah mezi nimi není kauzá lní, ale v obsaž ení zá lež ejí cí. Př í č innost je vlé vá ní bytí a vztah mezi faktualitou a naš í m pozná ní m je vztahem analogie.
2. 3. 3 " Obrat k subjektu" a karteziá nský svě t
Až dosud jednotný svě t (jehož jednota byla zaruč ena absolutní m subjekt - objektem a jednota jeho pozná ní participací intelektu na svě tle Rozumu) se rozpadá na svě ty dva: na svě t moderní ho subjektu, pochopené ho jako individuá lní vě domí, a svě t objektů, pochopený ch jako vě ci v č asoprostoru. Tento tzv. " obrat k subjektu" nebo " obrat k vě domí " znamená obsá hlou redefinici zá kladní ch filosofický ch pojmů: subjekt až dosud nemusel bý t nutně obdá n vě domí m a objekt nemusel bý t jen vě cí v č asoprostoru - subjekt - objektová dichotomie (ř ez mezi podmě tem a př edmě tem) byla souč á stí kaž dé aktivity.
Tato redefinice př inesla nové problé my, které tradič ní vě dec nemě l: př edevš í m
(a)problé m reality objektů (jak zajistit existenci res extensa, když je nemů ž eme racioná lně evidovat), a s tí m souvisejí cí
(b)problé m kausality (př í č innosti), jež mě l zajistit adekvá tní pozná ní vě cí (netě lesné obsahy vě domí jsou ú č inky tě lesný ch př í č in? ).
Descartovi ř eš í obě potí ž e veracitas Dei (Bož í pravdomluvnost: Bů h ná m př ece nemů ž e poskytovat mylné obsahy mysli); pro NEWTONA je svě t vě cí rozmí stě n v absolutní m prostoru a č asu jako v sensoriu Dei (prostoru Bož í ho vní má ní ): Galileovi k pouč ení sepsal Bů h dvě knihy: Pí smo ř eč í Slova a Př í rodu ř eč í matematiky.
|
|
|
Není -li pak klasická moderní vě da založ ena na vě tš í " mystice" než byla intelektuá lní intuice bytí vě dce tradič ní ho?
|
|
|
