3.1.2 L. Wittgenstein -Logický obraz faktu je myšlenka. Obraz má se zobrazením společnou logickou formu zobrazení

3. 1. 2 L. Wittgenstein -Logický obraz faktu je myš lenka. Obraz má se zobrazení m společ nou logickou formu zobrazení

" Obrat k jazyku" vý znamný m způ sobem ovlivnil svý m spisem Tractatus logico-philosophicus (1921) rakouský filosof Ludwig Wittgenstein (1889-1951). Ve struč ně formulovaný ch a podle desetinné ho tř í dě ní seř azený ch tezí ch v ně m promý š lel vzá jemnou souvislost svě ta, myš lení a jazyka. Př itom jazyk posuzoval z hlediska toho, co v ně m lze ř í ci a co v ně m nelze ř í ci.

" 1. Svě t je vš echno, co fakticky je. 1. 1 Svě t je celkem faktů a nikoli vě cí. 1. 113 Fakty v logické m prostoru jsou svě tem. 2. To, co fakticky je (fakt), je existence stavu vě cí. 2. 01 Stav vě cí je propojení př edmě tů (vě cí ). "

Jelikož si svě t osvojujeme prostř ednictví m myš lení, nesklá dá se z vě cí, ale faktů jako zá kladní ch elementů jeho struktury. To, co ve svě tě je, je stav vě cí, ve které m se př edmě ty mají k sobě urč itý m způ sobem, jsou urč eny vztahem k ostatní m vě cem.

" 2. 022 Je zř ejmé, ž e i myš lený svě t, který se liš í od svě ta skuteč né ho, musí mí t s ní m ně co společ né ho - totiž formu. 3 Logický obraz faktu je myš lenka. 3. 01 Celek pravdivý ch myš lenek je obraz svě ta. 2. 11 Obraz př edstavuje situaci v logické m prostoru, existenci a neexistenci stavů vě cí. 2. 151 Forma zobrazení je mož ností toho, ze se vě ci mají k sobě tak jako prvky obrazu. 2. 1513 Podle tohoto pojetí patř í k obrazu i zobrazují cí vztah, který jej č iní obrazem. 2. 1514 Zobrazují cí vztah sestá vá z př iř azení mezi prvky obrazu a vě cmi. 2. 2 Obraz má se zobrazený m společ nou logickou formu zobrazení. 2. 172 Svou formu zobrazení nemů ž e vš ak obraz zobrazovat; ukazuje ji. "

Vě ci myslí me v logický ch vztazí ch. Myš lenka a skuteč nost, která ji odpoví dá, jsou strukturová ny stejný m způ sobem. Wittgenstein ř í ká, ž e mají společ nou formu a ta je společ ná i naš im jazykový m vý pově dí m o svě tě.

" 3. 1 Ve vě tě se myš lenka vyjadř uje ve smyslově vní matelné podobě. 3. 2 Myš lenku lze ve vě tě vyjá dř it tak, ž e př edmě tů m myš lenky odpoví dají prvky vě tné ho znaku. 3. 201 Tyto prvky nazý vá m " jednoduchý mi znaky".... 3. 202 Jednoduché znaky použ ité ve vě tě se nazý vají jmé na. 3. 203 Jmé no znamená př edmě t. Tento př edmě t je jeho vý znamem... . 3. 21 Konfigurace jednoduchý ch znaků ve vě tné m znaku odpoví dá konfiguraci př edmě tů v situaci. 3. 3 Pouze vě ta má smysl: jen v souvislosti vě ty má jmé no vý znam. "

Podle Wittgensteina mají jazykové vý pově di smysl, když vypoví dají o stavu vě cí zobrazitelné mu v naš ich myš lenká ch. Jiný mi slovy ř eč eno, jazykové vý pově di jsou smysluplné, když se vztahují k faktů m, které popisujeme prostř ednictví m př í rodní ch vě d. " 4. 11 Celek pravdivý ch vě t je celá př í rodově da... " Vš e, co se netý ká stavu vě cí jako např. jejich hodnota a smysl č i hodnota a smysl svě ta jako celku př esahuje hranice takto chá pané ho svě ta a jazyka a nelze tudí ž o nich hovoř it. To znamená, ž e mimo oblast empirický ch vě d neexistují ž á dné smysluplné vý roky. I když mů ž eme hovoř it o jaké mkoli stavu vě cí, o samotné formě jeho zobrazení také nelze hovoř it. Vztah jazykové ho zobrazení a svě ta nelze totiž poznat a hovoř it o ně m, tento vztah je mož né pouze demonstrovat (vě ta 2. 172). Také vý roky logiky a matematiky (tzv. analytické vě ty) nezá vislé na stavu svě ta nic nevyjadř ují, nevypoví dají o svě tě, neboť v nich je obsaž eno jen to, co nutně vypoví dá povaha matematický ch a logický ch znaků, které jsou v nich obsaž eny.

Wittgenstein v ú vahá ch o jazyce, jehož vý pově di analyzuje pomocí logiky, vymezuje hranice toho, o č em lze hovoř it, a toho, o č em hovoř it nelze, tí m ná m také vymezuje i hranice naš eho svě ta. 5. 6 Hranice mé ho jazyka znamenají hranice mé ho svě ta. Jediný m mož ný m ú kolem filosofie je vyjasň ovat smysl vý roků tí m, ž e pouká ž e na to, ž e jsme ve svý ch vý pově dí ch, zejmé na metafyzický ch, ně který m znaků m nedali vý znam.

3. 1. 3 Jazykové hry

Pozdě ji dospí vá Wittgenstein ve Filosofický ch zkoumá ní ch (1953) k jiné mu pohledu na jazyk, který není chá pá n jako mé dium, v ně mž se prezentuje stav vě cí. Vý znam slova již Wittgenstein nechá pe izolovaně ve vztahu k faktu, který vyjadř uje, ný brž v souvislosti s jeho už ití m v konkré tní jazykové situaci. Podobně je tomu i s vý znamem vě ty, který je tř eba odvodit z celku vě t tvoř í cí ch jazykovou vý pově ď. Jazyk ná m totiž neslouž í jen k tomu, abychom ně co vypoví dali o stavu vě cí, jazyk už í vá me, abychom se tá zali, vyslovovali př á ní č i rozkaz, dě kovali, vymý š leli vtipy, modlili se, kleli, zpí vali apod. Abychom mohli poznat vý znam slovní ho vý razu č i vě ty, je tř eba se sezná mit s okolnostmi jejich už ití v rů zný ch jazykový ch situací ch, které Wittgenstein nazý vá jazykové hry. V nich mluvč í už í vá slovní vý razy jako ve hř e podle př edem daný ch pravidel, s nimiž jsou sezná meni ostatní. Pravidla vš ak nelze př esně stanovit s koneč nou platností, protož e zá visí na rů zný ch způ sobech už í vá ní jazyka. Rozhodují cí jsou praktické schopnosti k takový mto č innostem a ne př edstava, kterou má me v mysli vytvoř enou v souvislosti se slovní m vý razem. Jazykové projevy v podobě jazykový ch her v š irš í m slova smyslu je tř eba chá pat vž dy jako souč á st ostatní ch praktický ch č inností č lově ka odkazují cí ch na mimojazykovou skuteč nost. Kdybychom chtě li dovrš it naš e ú vahy o jazyce pokusem o jeho definová ní, mohli bychom tak uč init jen v rá mci urč ité jazykové hry. Jazykovou hru bychom definovali jen pomocí jiné jazykové hry.

S jazykový mi hrami také souvisí postup, jaký m si sami jazyk osvojujeme. K tomu, abychom se nauč ili vý znam slova, nestač í vyslovit slovo a uká zat na př edmě t, který označ uje. Takový to postup již př edpoklá dá, ž e se na pojmenová ní ptá ten, kdo je již schopen jej k ně č emu použ í t, zná tedy kontext urč ité jazykové hry, ve které m k pojmenová ní dochá zí. Vý znam slov pozná vá me podle Wittgensteina tí m, ž e se je uč í me použ í vat a hř e se uč í me tí m, ž e př ihlí ž í me hř e jiný ch. Jazykové hry mají svoji vlastní logiku a zá konitosti a jsou srovnatelné ve své rů znorodosti s vně jš í podobností č lenů rodiny.

Nový m poslá ní m filosofie je jednak popsat už í vá ní jazyka a jednak analyzovat a odstraň ovat nedorozumě ní př i už í vá ní slov, jež vznikají nepochopení m specifické logiky naš eho jazyka tí m, ž e př ipisujeme vý razů m jiný vý znam než ten, který v konkré tně už í vané jazykové hř e mají.