3.1.4 Vídeňský kroužek -kritérium smyslu vědeckých výroků a empirická verifikovatelnost

3. 1. 4 Ví deň ský krouž ek -krité rium smyslu vě decký ch vý roků a empirická verifikovatelnost

Problé my verifikace empirický ch vý roků a logickou analý zou vě decké ho jazyka se zabý vali č lenové Ví deň ské ho krouž ku, který pů sobil na veř ejnosti v letech 1929-1936. Ke krouž ku, jehož iniciá torem byl MORITZ SCHLICK (1882-1936), patř ili vý znamní vě dci a filosofové, např. RUDOLF Carnap (1891-1970), Otto Neurath (1882-1945), Philipp Frank (1884 1965) a dalš í. Zá kladní m poslá ní m filosofie má bý t podle nich objasně ní smyslu vě decký ch vý roků. Podle M. SCHLICKA lze smysl ně jaké ho vý roku stanovit jen tehdy, když je mož né zjistit, je-li pravdivý č i nepravdivý na zá kladě empirické ho pozná ní. Verifikovatelné jsou jen ty vý roky, které obsahují empirické poznatky nebo jejichž obsah lze př evé st na takové vý roky. SCHLICKŮ V asistent FRIEDRICH WAISMANN to vyjá dř il takto: " Vý rok nemá smysl pokud nelze ž á dný m způ sobem zjistit, zda je pravdivý; neboť smysl vý roku je metoda jeho verifikace. " Krité rium smyslu, s který m pracovali myslitelé Ví deň ské ho krouž ku, je souč asně krité riem demarkace mezi vě decký mi a nevě decký mi vý roky. Empirická verifikovatelnost, která není nezbytně totož ná s aktuá lní m provedení m verifikace, ale pouze s její mož ností, se stala demarkač ní m krité riem odliš ení vě decký ch a nevě decký ch č i metafyzický ch vý roků. Neverifikovatelné vý roky z tohoto hlediska, ztrá cejí smysl, mohou vš ak mí t expresivní vý znam a vyjadř ovat např. citové zaujetí mluvč í ho, jeho př á ní apod.

3. 1. 5 Využ ití logiky př i zkoumá ní jazyka vě dy. Syntaktická a sé mantická analý za jazyka vě dy.

Od problé mů spojený ch s empirickou verifikací se stoupenci Ví deň ské ho krouž ku dostali k analý ze jazyka vě dy. Empirické vý roky jsou totiž souč á stí jazyka a to, jaký je smysl tě chto vý roků, zá visí také na jejich logické a gramatické syntaxi. Zkoumá ní logické a gramatické syntaxe jazyka př itom vyž aduje v podobě metajazyka jiný způ sob už í vá ní jazyka, který m nepopisujeme objekty, jak to č iní tzv. objektový jazyk, ale samotný jazyk.

Logickou analý zou jazyka vě dy se podrobně zabý val v ř adě prací RUDOLF CARNAP, pro ú vodní sezná mení s ní jsme vybrali stať Př ekoná ní metafyziky logickou analý zou jazyka (1931). Jazyk se podle Carnapa sklá dá ze slovní ch vý razů a syntaktický ch pravidel, podle nichž lze tvoř it ze slov vě ty. Ve vě tá ch se mohou vyskytovat slova, o nichž se mylně domní vá me, ž e mají vý znam a ž e pro ně mů ž eme uvé st konkré tní empirické charakteristiky, nebo slova mají vý znam, jsou vš ak sestavena syntakticky nevhodný m způ sobem a nedá vají smysl. Abychom zjistili vý znam např. slova babig, je tř eba se ptá t po krité riu, jak se dá zjistit, ž e ně jaká vě c je č i není babig? Pokud pro slovo babig neexistují ž á dná taková krité ria, nelze toto slovo už í vat. Toté ž, co platí pro slovo babig, platí podle Carnapa i pro metafyzické pojmy např. " princip svě ta", " vě c o sobě ", " podstata" apod., u nichž se také neuvá dí jejich empirický vý znam.

Mů ž eme se také setkat s vě tami, které obsahují slova mají cí vý znam, ale jsou sestaveny tak, ž e nedá vají smysl. Vě ta " Caesar je prvoč í slo" nic nevypoví dá, ani existují cí, ani neexistují cí fakt, neboť prvoč í slo je vlastnost č í sel, a proto ji nelze př ipsat č lově ku č i mu ji odepř í t. Jedná se tedy o pseudově tu, která je sice gramaticky sprá vně sestavena podle zá sad gramatické syntaxe, z hlediska logiky to vš ak není dostač ují cí. Gramaticky sprá vné vý roky nemusí mí t vž dy z logické ho hlediska smysl. Pravidla gramatické syntaxe rozliš ují jen druhy slov a podstatná jmé na nejsou dá le gramaticky č leně na do ví ce druhů podle toho zda označ ují osoby č i č í sla. Kdyby se o toto č leně ní gramatická pravidla opí rala, nemohli bychom př i respektová ní gramatické syntaxe vytvoř it takovouto pseudově tu. Proto je tř eba ná sledná logická analý za vě ty, která má odhalit syntaktickou chybu př i její m utvá ř ení.