3.2 Falsifikovatelnost jako kritérium demarkace mezi vědou a pseudovědou

Rakouský filosof Karl Raimund Popper (1902-1994) byl v blí zké m osobní m vztahu k č lenů m Ví deň ské ho krouž ku, k jejich ná zorů m se vš ak vyslovoval kriticky. V dí le Logika vě decké ho bá dá ní (1934), v ně mž se vě noval logické analý ze metod empirický ch vě d, formuloval POPPER svů j ná zor, podle ně hož pravdivost vě decké teorie není mož né empiricky dokazovat č i potvrzovat, ný brž pouze prově ř ovat. POPPER se vyslovil proti mož nosti odvozovat obecné vý roky, z nichž se sklá dají hypoté zy a teorie, z jedineč ný ch empirický ch vý roků, které popisují vý sledky pozorová ní č i experimentů, i když by byly jakkoli poč etné. Nikdy jimi totiž nelze ospravedlnit obecný induktivní zá vě r, ž e např. vš echny labutě jsou bí lé, neboť v neprozkoumané oblasti mohou vž dy existovat č erné labutě. V tomto př í padě vý č et jedineč ný ch empirický ch vý roků nemů ž e bý t nikdy z praktický ch dů vodů ú plný. U induktivní ho soudu hraje dů lež itou roli př edpoklad, ž e stoprocentní č etnost vý skytu sledované vlastnosti v již provedené ř adě pozorová ní se udrž í i př i ná sledují cí ch pozorová ní ch. Z toho vyplý vá, ž e induktivní postup je logicky nepř í pustný a ž e obecné vý roky, hypoté zy a teorie je mož né na zá kladě zkuš enosti pouze prově ř ovat a ne potvrzovat.

Podle Poppera by si mě l kaž dý, kdo př edklá dá vě deckou teorii, polož it otá zku: Za jaký ch podmí nek mohu př ipustit neudrž itelnost své teorie? Zá kladní m vý chodiskem vě decké ho pozná ní v empirický ch vě dá ch tudí ž není verifikace, ný brž falsifikace. Když se objeví empirický fakt, který je v rozporu s danou teorií, je vyvrá cena, a proto je tř eba ji opustit. Pokud teorie souhlasí s empirický mi fakty, lze ji př ijmout jen jako podmí ně né pravdivou, neboť mů ž e bý t vyvrá cena př i ná sledují cí ch prově ř ová ní ch. To znamená, ř í ká POPPER, ž e pro ni existuje urč itá tř í da vš ech mož ný ch falsifiká torů teorie, která není prá zdná. (U vš ech metafyzický ch a tautologický ch tvrzení je tř í da mož ný ch falsifiká torů prá zdná. ) V př í padě, ž e je tř í da potenciá lní ch falsifiká torů u jedné teorie vě tš í než u druhé, pak bude vě tš í mož nost empiricky vyvrá tit první z nich.

Z toho podle POPPERA vyplý vá, ž e vě decký pokrok nespoč í vá v kvantitativní m ná rů stu obecný ch empirický ch poznatků, ale v nahrazová ní mé ně zdař ilý ch teorií teoriemi lepš í mi, které vš ak mají vž dy jen hypotetický charakter. Pokud teorii nelze falsifikovat, to znamená, ž e neobsahuje ž á dný vý rok, který lze prově ř it empirický m pozorová ní m, jedná se o pseudově deckou teorii. Podobně jako v př í padě Ví deň ské ho krouž ku má také v Popperově zkoumá ní vě decké metody demarkač ní krité rium, v tomto př í padě krité rium falsifikovatelnosti, oddě lit empirické vě dy od ostatní ch druhů pozná ní.

POPPER také kritizoval př edstavu zkuš enosti jako pouhé ho zdroje smyslový ch poznatků, která byla typická pro č leny Ví deň ské ho krouž ku. Zkuš enostní pozná ní není totiž slož eno jen z č istě empirický ch dat, ale i dohadů, oč eká vá ní, př edsudků, hledá ní pravidelností, hypoté z atd., které jim př edchá zejí. Např. kaž dé pozorová ní je cí lená aktivita ř í zená, " problé my a kontextem oč eká vá ní " a prá vě problé m a ne č isté pozorová ní tvoř í vlastní poč á tek vě dy. Empirická zkuš enost je proto také vý sledkem mylný ch domně nek a jejich kritické ho prově ř ová ní apod. Z tohoto dů vodu nelze empirickou zkuš enost považ ovat za zdroj autoritativní ch poznatků a odvolá vat se na ni.

Také pož adavek, aby se pozná ní nutně vztahovalo ke " svě tu zkuš enosti", není podle POPPEROVÝ CH ná zorů dostateč ný m dů vodem k odmí tnutí metafyziky, jak tomu bylo u stoupenců Ví deň ské ho krouž ku. Pro metafyziku chce dokonce zajistit v lidské m pozná ní urč ité postavení. Hovoř í např. o tom, ž e problé m je metafyzický, neboť ješ tě není vě decký. Je vš ak mož né, ž e se stane vě decký m, i když jej v dané době nikdo takto nechá pe. Metafyzické teorie mohou mí t ně kdy " empirické dů sledky" a jsou proto falsifikovatelné. Tento POPPERŮ V ná zor na metafyziku není v rozporu s jí m formulovaný m demarkač ní m krité riem, které má oddě lit vě du od jiný ch pozná vací ch č inností.