3.2.1 Evoluční epistemologie

3. 2. 1 Evoluč ní epistemologie

Podle POPPERA je ve vš ech reakcí ch ž ivý ch organismů, vč etně č lově ka, jimž jde o př ež ití, obsaž ena anticipace budoucí ch změ n jejich ž ivotní ho prostř edí. Např. kvě tiny se zaví rají v souvislosti s nadchá zejí cí m př í chodem noci. Vyrovná ní se s problé my spojený mi s adaptací na mě ní cí se vně jš í prostř edí probí há pomocí pokusů o ř eš ení a eliminová ní omylů. Utvá ř ení " teorií ", tj. oč eká vá ní budoucí ch změ n ž ivotní ho prostř edí, má v procesu uč ení svou dogmatickou a kritickou fá zi. Nenaplně ná oč eká vá ní vedou k tomu, ž e se organismus vzdá vá př ijatý ch dogmat a prově ř uje jiné " teorie", a tí m modifikuje dř í vě jš í pozná ní. Ž ivý tvor eliminuje ty pokusy, které nejsou ú spě š né a to jej vede k nový m pokusů m. Organismus dí ky splně ní urč ité ho oč eká vá ní, s který m př istupuje k své mu prostř edí, př edpoklá dá, ž e kaž dé dalš í stejné oč eká vá ní bude pravdě podobně naplně no. Když jsme vidě li mnoho bí lý ch labutí, bylo by absurdní oč eká vat, ž e př í š tí bude č erná. Doš lo-li k ně č emu neoč eká vané mu, znamená to, ž e př izpů sobení prostř edí ze strany organismu - č lově ka č i amé by - bylo nevhodné vzhledem k tomu, ž e organismus formuloval nesprá vné oč eká vá ní č i vytvoř il nevhodný orgá n. Takové to př izpů sobení lze podle Poppera chá pat jako " př edvě domou formu vypracová ní teorie". Č lově k vš ak mů ž e na rozdí l od ostatní ch ž ivý ch organismů své teorie zvně jš nit v objektivizované podobě pomocí jazyka a mů ž e je vě domě kriticky hodnotit. Ti z ž ivý ch tvorů, kteř í nejsou schopni své hypoté zy takto objektivizovat, jsou č asto v dů sledku její ho vyvrá cení zahubeni. " Ve vě dě nechá vá me své teorie umí rat mí sto sebe" ř í ká vtipně Popper.

3. 3 Fenomenologie jako př í sná vě da a Huserlovo pojetí krize evropský ch vě d

Pož adavek zkoumat to, co je ná m bezprostř edně dá no v aktech naš eho vě domí, je podle ně mecké ho filosofa Edmunda HUSSERLA (1859-1938) zá kladní m vý chodiskem pro ustanovení tzv. fenomenologické filosofie jako př í sné vě dy. HUSSERL př itom vychá zel z toho, ž e je tř eba dá t stranou abstraktní ú vahy o principech a podmí nká ch pozná ní a vrá tit se k tomu, jak se ná m vě ci jeví. Fenomenologie se má zabý vat zkoumá ní m toho, co se př í mo vykazuje v naš em vě domí, tedy toho, jak se ná m vě ci jeví v podstatný ch strukturá ch a vzá jemný ch vztazí ch s cí lem odhalit jejich smysl. (Př edmě t fenomenologie není empirický fakt, ale to, jak se ná m vě ci ukazují v originá lní podobě naš emu vě domí ). V jevu (fenomé nu) odhalují cí mu se v ná zorné danosti naš eho vě domí spatř uje Husserl poslední instanci vš eho odů vodň ují cí ho pozná ní. Jev je to, co se ukazuje takové, jaké je a nepotř ebuje k tomu již nic dalš í ho a jev také nelze na nic dalš í ho zredukovat č i př evé st.

Vě domí je vž dy vě domí m ně č eho. Př edmě ty zkuš enosti proto př edpoklá dají vý kon na ně zamě ř ené ho vě domí, který musí bý t také př edmě tem naš í reflexe. Fenomenologie zkoumá tedy nejen to, na co je vě domí zamě ř eno, ale i samotný akt naš eho vě domí. Př i popisu ná m imanentní ho vě domí je tř eba se zř eknout vš eho, co je vý sledkem již dř í ve vykonaný ch intelektuá lní ch aktivit. Chceme-li totiž postihnout bezprostř edně obsahy naš eho vě domí, je tř eba se zdrž et př ijetí jaký chkoli poznatků objektivní ch vě d a jiný ch př edbě ž ný ch ú sudků.

Skuteč ný m zá kladem toho, č í m bezprostř edně ž ijeme, je podle HUSSERLA tzv. " př irozený svě t", který je sice subjektivní, ale my se v ně m vyzná me a cí tí me se v ně m doma. Č lově k moderní doby vš ak ž ije v dvojí m svě tě, v svě tě ideá lní ch faktů a teorií konstituovaný ch objektivní vě dou, který je mu cizí, a v subjektivně prož í vané m př edvě decké m př irozené m svě tě. Neporozumě ní souvislostem mezi svě tem vě dy a kaž dodenní př irozenou zkuš eností je zdrojem vá ž né krize pozná ní a hodnot moderní ho evropské ho č lově ka. G. GALILEIM založ ená matematická př í rodově da, pojí mají cí geometrizovanou př í rodu jako sí ť propoč itatelný ch ideá lní ch matematický ch vztahů, zastupuje a př ekrý vá svý mi vý sledky v podobě objektivní ch vě decký ch pravd př edvě decký svě t naš eho ž ivota. Ná mi zakouš ené kvality jako jsou tó ny, teplota, barvy apod. ve svě tě moderní matematické př í rodově dy mizí a jsou př evá dě ny např. na akustické a tepelné kmity, tedy na dě je ve svě tě geometrický ch ú tvarů. Geometrická objektivizace př itom vyrů stá z upř esň ová ní bě ž né kaž dodenní zkuš enosti, jež vede k idealizaci, s ní ž je spojen vznik geometrický m ú tvarů m. Ú zce specializované vě dy, které se na poč á tku novově ku rozeš ly s filosofií a uzavř ely se do svý ch ú zce specializovaný ch oblastí, pracují s fakty a nezají mají se o hodnoty č i otá zky smyslu naš eho ž ivota v př irozené m svě tě. Naví c sá m vlastní smysl bouř livě se rozví její cí ch moderní ch vě d, které nedoká ž í odpově dě t na zá kladní otá zky lidské existence, je ve vztahu k př irozené mu svě tu nejasný. K př ekoná ní zmí ně né krize je tř eba odstranit nadvlá du objektivistický ch sché mat a objasnit vztah vě dy a př irozené ho svě ta v jejich bytostné m sepě tí. Svě t vě dy př itom nelze použ í t k vý kladu př irozené ho svě ta, který je vý chozí m př edpokladem veš keré ho pozná ní, vč etně vě decké ho. Proto mů ž eme vě dě podle Husserla porozumě t jen tehdy, když dospě jeme k objasně ní toho. jak vyrů stá z př irozené ho svě ta. Svě t prož í vané zkuš enosti je totiž vý chodiskem dá vají cí m smysl vš em duchovní m aktivitá m, vč etně vě decký ch vý kladů.