3.Hermeneutika - nauka o porozumění

(Z ř eč. hermeneuein vypoví dat, vyklá dat, zvě stovat, tlumoč it. ) Hermeneutika je svý m zamě ř ení m na porozumě ní č asto chá pá na jako zá kladní metoda humanitní ch vě d zkoumají cí ch lidské jedná ní a jeho vnitř ní smysl. Hermeneutická filosofie Hanse Georga Gadamera (1900-2002) zdů razň uje univerzalitu porozumě ní, která je dů lež itá nejen ve vztahu k textů m a lidský m duchovní m vý tvorů m, ale i pro kaž dé vě dě ní, neboť vě dě ní o svě tě je zprostř edková no jazykem. Toto pojetí vychá zí z myš lenky Martina Heideggera (1889-1976), který hovoř í o tom, ž e zá kladní charakteristikou lidské ho bytí je porozumě ní, dí ky ně muž se mů ž eme ve svě tě orientovat.

Prostř ednictví m naš ich jazykový ch vý pově dí, ať již v oblasti vě dy č i kdekoli jinde, ně co sdě lujeme, vysvě tlujeme, vedeme rozhovor apod. Obecně lze ř í ci, ž e do toho, co je ná m v jazykové komunikaci sdě lová no, vstupujeme pomocí naš eho vlastní ho porozumě ní. Porozumě ní m jazykový m vý pově dí m se zabý vá Hermeneutika, pů vodně chá paná jako umě ní sprá vné ho vý kladu textů, zejmé na biblický ch, klasický ch literá rní ch a prá vnický ch. Prostř ednictví m porozumě ní se ná m také odhaluje smysl historický ch udá lostí, umě lecký ch dě l, ná bož enský ch uč ení apod. Př i sprá vné m porozumě ní vý pově di druhé ho nejde o smysl, který do ní vklá dá me my sami, ný brž o její pů vodní smysl z autorova vlastní ho hlediska jak on mu sá m porozumě l a jak odpoví dal ž ivotní situaci, ve které se autor vý pově di nachá zel. V té to souvislosti hermeneutika zdů razň uje vý znam př edbě ž né ho porozumě ní, s ní mž interpret př istupuje k jazykové vý pově di, např. na zá kladě svý ch zkuš eností, znalostí, své vý chovy a historické tradice dané společ nosti apod. Naš e otevř enost vů č i vý pově di např. textu nejdř í ve znamená, ž e ji uvá dí me do vztahu k naš im ná zorů m a způ sobů m uvaž ová ní, tj. do naš eho vlastní ho vý znamové ho kontextu. Kaž dý vý klad proto musí bý t spojen s uvě domě ní m si vlastní ho př edem dané ho porozumě ní př edstavují cí př edbě ž né př edjí má ní smyslu jako zá kladní podmí nky jaké hokoli vý kladu. Avš ak i objasně ní tohoto naš eho př edporozumě ní uskuteč ň ujeme jen v urč ité m př edporozumě ní, tí m se dostá vá me do tzv. hermeneutické ho kruhu, z ně hož nemů ž eme vystoupit tí m, ž e na př edporozumě ní zapomeneme.

Uvě domě ní si vlastní př edpojatosti je nutné také proto, aby ve vztahu k ná m byl text př ijí má n ve své odliš nosti a mě l mož nost uplatnit svů j vě cný obsah ve vztahu k naš emu vlastní mu porozumě ní. Porozumě ní se mě ní př i kaž dé m setká ní s textem a obohacuje se o to, co mu ná mi objasň ovaný text ř í ká, neboť to, co ná m urč itý text ř í ká, nemů ž e bý t v naprosté shodě s naš í m vlastní m porozumě ní m.

Smysl textu nelze př evé st na urč itou definitivní vý pově ď, neboť obsahuje vž dy ř adu dalš í ch mož ný ch vý znamů, která se objevují v jiné m kontextu porozumě ní. Text zpř í stupň uje svů j smysl jen na zá kladě toho, jaké otá zky mu klademe z hlediska naš eho porozumě ní. Porozumě ní textu mů ž eme proto chá pat jako trvale probí hají cí dialog, který vede interpret ze své ho hlediska ve vztahu k vý znamové souvislosti textu s tí m, ž e mu tento dialog umož ň uje jiný m a nový m způ sobem porozumě t sá m sobě a své vlastní situaci. Hermeneutika př itom klade dů raz na historickou podmí ně nost porozumě ní, protož e v hermeneutické zkuš enosti se ve vzá jemné m vztahu ocitá historický kontext textu a konkré tní historická situace rozumě jí cí ho. V té to souvislosti vznikají stá le nové horizonty porozumě ní, a tedy i nová mož nost klá st jiné otá zky textu i sobě samé mu. Relativnost naš ich vlastní ch postojů tudí ž vyplý vá z toho, ž e smysl autorova textu je v rů zný ch dobá ch spojen s rů zný mi interpretacemi. Proto je tř eba si plně uvě domit naš i vlastní hermeneutickou situaci a kriticky ji zhodnotit, neboť v kaž dé vý pově di jsou obsaž eny př edpoklady, o nichž se nevypoví dá, jinak ř eč eno vyslovené je tř eba vž dy chá pat v souvislosti s tí m, co není vysloveno.