3.6 Postmoderní myšlení a věda

V moderní době se vě da vzdá vá hledá ní svý ch metafyzický ch zá kladů č i odkazů na transcendentní vý chodiska. Souč asně dospí vá k pozná ní, ž e pravidla, jimiž se ř í dí, je mož né formulovat v ní samotné. Toté ž platí i pro jejich odů vodně ní. Podle Jeana-Francois Lyotarda (1924-1998), autora jedné z nejvý znamně jš í ch ú vah o postmoderní m myš lení Postmoderní situace (1979), vš ak moderní vě du charakterizuje společ ný odkaz k tzv. velký m vyprá vě ní m. Velká vyprá vě ní, pomocí který ch zí skala moderní vě da své ospravedlně ní, jsou založ ena např. na osví censké př edstavě vytyč ují cí cestu k emancipaci lidské ho ducha, rů stu bohatství a moci č lově ka nad př í rodou. Moderní vě du tedy ospravedlň uje její spoluú č ast na jednotné m projektu utvá ř ení nové ho společ enské ho, ekonomické ho a politické ho ř á du, který by mě l zajistit ví ce spravedlnosti, blahobytu a svobody a mě l by vé st lidstvo k pokroku.

Naproti tomu postmoderní myš lení spojené se selhá ní m vý š e uvedené ho moderní ho projektu nedů vě ř uje velký m vyprá vě ní m, která se stala vů dč í ideou moderní vě dy, v její mž smyslu se orientovaly vě decké aktivity i praktické využ ití jejich vý sledků. Vzhledem k tomu, ž e se filosofie vzdá vá svý ch legitimizač ní ch funkcí, doš lo k naruš ení vztahu mezi vě dou a její m mimově decký m odů vodně ní m, které ji má ospravedlnit. Postmoderní myš lení, které charakterizuje pozitivní př ijetí radiká lní ho pluralismu, vychá zí z př esvě dč ení, ž e vý luč ný ná zor mů ž e vyrů stat jen z nelegitimní ho povyš ová ní partikulá rní ho stanoviska na absolutní. Pluralita se tý ká té ž forem jedná ní, způ sobu ž ivota, jazykový ch her apod. Č lově k postmoderní doby než ije jední m velký m projektem, ale množ ství m projektů. Neustá le je mu zdů razň ová na nepř í tomnost č ehokoli společ né ho. Setká vá ní s rozdí lný mi formami vě dě ní, způ soby ž ivota a vzory jedná ní se tak stá vá zá kladní zkuš eností postmoderní doby. Jinak ř eč eno: př i vzá jemný ch setká ní ch si v rozhovorech sdě lujeme jen svoji odliš nost. Př irozený m společ enský m př edpokladem postmoderní ho myš lení je nutně demokracie, která je pro pluralitu vhodný m prostř edí m.

Ve vě decké m pozná ní dominuje pozitivismus ú zce vymezený ch speciá lní ch oborů, nad dí lč í mi ú koly č i vý sledky bá dá ní si nelze vytvoř it ž á dný celkový př ehled. Na vý znamu ztrá cí typicky moderní pojetí objektivity vě decké ho pozná ní, které mě lo zajistit obecně platné a zá vazné vě dě ní, neboť je ná m dá no poznat jen to, co je mož né poznat jako dí lč í v naš em vlastní m kontextu a způ sobu tá zá ní. Ztrá ta objektivity vě decké ho pozná ní př itom nevede ke zrodu skepticismu č i nihilismu.

Proces pozná vá ní, které mu nejde o pravdu, je podř í zen poptá vce založ ené na potř ebá ch zá kazní ků. Vě dě ní produkují instituce ř í zené kvalifikovaný mi profesioná ly podle norem podnikové organizace prá ce s cí lem toto vě dě ní prodá vat. Naví c se v té to souvislosti objevuje protiklad mezi poznatky slouž í cí mi k př í mé mu prodeji a poznatky mají cí mi povahu investic. Vzhledem k tomu, ž e se vě dě ní stá vá nejvý znamně jš í m momentem v boji o moc, k ná kupu př í strojové ho vybavení a zí ská vá ní vě dců a techniků dochá zí ne proto, abychom poznali pravdu, ný brž proto, abychom dosá hli vě tš í moci. Moc, bohatství, efektivnost a pravda tedy spolu ú zce souvisí. Nadě je na dosaž ení pravdivé ho pozná ní je nejvě tš í tam, kde je nejvě tš í bohatství. Tě m oblastem vý zkumu, které nemohou proká zat ve vý š e uvedené m smyslu svů j př í nos v podobě zisku, je odmí tá na finanč ní podpora.

Také vě dě ní př edá vané dalš í m generací m již není spojeno s formová ní m duchovní strá nky celku lidské osobnosti a neslouž í k utvá ř ení elity schopné vé st společ nost na cestě k již zmiň ované emancipaci. Př edá vané vě dě ní má naopak zajistit specializované odborní ky, kteř í jsou schopni plnit role v jednotlivý ch praktický ch funkcí ch potř ebný ch pro chod již zmiň ovaný ch institucí.

Oddí l II

Č lově k a společ nost z pohledu filosofie (Zdeně k Bí gl)