Úvodní poznámka

Ú vodní pozná mka

Porozumě ní textů m a jejich vý klad patř í k zá kladní m způ sobů m prá ce ve filosofii. V tomto oddí le vě nované m sociá lní a politické filosofii jsme př ipravili komentovaný vý bě r krá tký ch textů, ve který ch je obsaž ena ř ada vý znamný ch myš lenek filosofů o povaze společ nosti, její m spravedlivé m uspoř á dá ní, pů vodu a poslá ní stá tní moci, o krité rií ch, podle který ch společ nost posuzujeme apod. Př ipojené komentá ř e vě cně doplň ují citovaný text o nezbytné informace potř ebné k jejich pochopení a prostř ednictví m vyznač ení problé mů č i vyslovený ch otá zek vstupují do " dialogu" s autorem. Ná sledují cí text by se mě l stá t pro studenty, kteř í s ní m budou pracovat, té ž vý zvou, aby se k ně mu př ipojili.

Společ nost jako svě t lidský ch skutků

" O tom chci pouč it athé nský lid, tak velí mi srdce.

Stav, jenž zá konů prost, pů sobí př emnoho bě d.

Jest to zá konný ř á d, jenž soulad a poř á dek dá vá,

pů vodce zloby a kř ivd vrhá hned do strastiplný ch pout,

drsné uhlazuje a krotí pý chu a bujnost,

zaslepenosti kvě t spaluje v rozpuku hned,

rovná zkř ivená prá va a mí rní jedná ní zpupné...

Ba pod jeho ž ezlem ovlá dá veš kerý svě t soulad

a rozvahy duch. "

Athé nský zá konodá rce a bá sní k SOLÓ N (konec 7. stol. -1. polovina 6. stol. př. Kr. ).

Velké ř í š e starově ku, např. egyptská a č í nská, byly chá pá ny jako jaký si obraz bož ské ho ř á du, o který se mě li jejich vlá dci odvolá vají cí se na nadpř irozený pů vod své moci starat a který mě li ochraň ovat. V době. kdy se ve starově ké m Ř ecku rodilo racioná lní filosofické myš lení zamě ř ené na zkoumá ní povahy celku př í rodní skuteč nosti, vznikaly první ná m zná mé ú vahy o společ nosti, které nebyly spojeny s ná bož enskou mythologií a které pojí maly společ nost jako svě t lidský ch skutků.

V 6. a 5. stol. př. Kr. se v dí lech bá sní ků a historiků zač alo hovoř it o obci č i mě stské m stá tu zvané m polis jako o svazku mravní odpově dnosti za společ né zá lež itosti, jehož uspoř á dá ní urč ují prá vo a zá kony. Obec tak zač ala bý t chá pá na jako prostor společ né ho souž ití ne ve fyzické m, ný brž mravní m smyslu.

Když se ve starově ké m Ř ecku utvá ř ela vů bec nejstarš í demokratická zř í zení na pů dě zá padní civilizace, byla absolutní moc dě dič ný ch monarchů č i aristokratický ch vá leč ní ků heroické doby postupně nahrazena nový m společ enský m uspoř á dá ní m, v ně mž se vš ichni svobodní obč ané mohli podí let př í mo na sprá vě společ ný ch zá lež itostí a mě li př í stup k vý konu veř ejné moci.

Ve veř ejný ch sporech a diskusí ch tý kají cí ch se ž ivota společ nosti nabý vají neobyč ejné ho vý znamu racioná lní argumentace a ř eč nické umě ní, které se stá vají dů lež itý m zdrojem společ enské autority. Pomocí nich je mož né oslovit spoluobč any a zí skat jejich podporu. Psané zá kony, které jsou ospravedlň ová ny slovem a logický mi dů vody, platí pro kaž dé ho stejně a svě dč í o tom, ž e se př está vá uplatň ovat vá ha osobní č i ná bož enské autority daná tradicí, která je pů vodně ospravedlň ovala.

Uspoř á dá ní společ nosti již není př í sně hierarchické, spoč í vá na vyvá ž enosti a rovnová ze rů zný ch společ enský ch sil s odliš ný mi zá jmy. Nový m lidský m vztahů m utvá ř ejí cí m se v rá mci tohoto společ enské ho uspoř á dá ní odpoví dá i mravní myš lení ve smyslu mudroslovný ch vý roků " Poznej sá m sebe", " Peč uj o celek" a " Vš eho s mí rou". Pý cha, nepř imě ř ená touha po bohatství a moci charakteristická pro hybris jsou chá pá ny jako opak umě ř enosti, sebeovlá dá ní a sprá vné mí ry, které tvoř í zá klad obč anský ch ctností, na nichž spoč í vá společ enský ř á d. Pozná ní mí ry v lidské m jedná ní souvisí s uvě domě ní m si mezí č lově ka, které jsou dá ny ř á dem svě ta, jemuž je nutné se podř í dit. Ten, kdo př ekrač uje mí ru zí ská vá ví c, než mu ná lež í, a tí m naruš uje rovnová hu. Moc ř á du svě ta se vš ak postará o vyrovná ní.