Stát vzniká na základě společenské smlouvy

" Abychom sprá vně porozumě li politické moci a odvodili ji z její ho pů vodu, musí me uvá ž iti, v jaké m stavu vš ichni lidé jsou od př irozenosti. Je to stav dokonalé svobody ř í diti svá jedná ní a naklá dati se svý m majetkem a se svý mi osobami, jak považ ují za vhodné, v mezí ch př irozené ho zá kona, aniž ž á dají povolení nebo zá visí na vů li kohokoli jiné ho. "

" A aby vš ichni lidé mohli bý ti zdrž ová ni od toho, aby napadali prá va druhý ch a aby pů sobili š kodu sobě navzá jem, a aby byl zachová n zá kon př irozený, který chce mí r a zachová ní vš eho lidstva, je prová dě ní zá kona př irozené ho v tomto stavu vlož eno do rukou kaž dé ho č lově ka. Tí m kaž dý má prá vo potrestati př estupní ka tohoto zá kona v takové m stupni, jaký mů ž e zabrá niti jeho poruš ová ní. "

" Ač ve stavu př irozené m má takové prá vo, př ece jeho pož í vá ní je velmi nejisté a ustavič ně vydá no zasahová ní jiný ch, neboť jež to vš ichni jsou krá li stejně jako on, kaž dý č lově k je mu roven a vě tš ina jich ž á dní př esní zachová vatelé sluš nosti a spravedlnosti, je pož í vá ní vlastnictví, jež má v tomto stavu, velmi má lo bezpeč né, velmi nejisté. "

" Kdekoli tedy ně jaký poč et lidí se tak spojí v jednu společ nost, ž e kaž dý se vzdá své vý konné moci prá va př irozené ho a odstoupí ji veř ejnosti, zde a toliko zde jest politická č ili obč anská společ nost. "

" Jež to lidé jsou, jak bylo ř eč eno, od př irozenosti vš ichni svobodni, rovni a nezá vislí, nikdo nemů ž e bý ti vysazen mimo tento stav a bý ti podroben politické moci druhé ho bez své ho souhlasu. Jediná cesta, jí ž se ně kdo zbavuje své př irozené svobody a navlé ká si pouta obč anské společ nosti, je dohoda s jiný mi, aby se př ipojili a sjednotili ve společ nosti pro svů j pohodlný, bezpeč ný a pokojný ž ivot vespolek v zajiš tě né m pož í vá ní své ho vlastnictví a ve vě tš í m zabezpeč ení proti komukoli, kdo k ně mu nepatř í. "

" Ale ač lidé, vstupují ce do společ nosti, odevzdá vají rovnost, svobodu a vý konnou moc, jež mě li ve stavu př irozené m, do rukou společ nosti, aby zá konodá rná moc jimi disponovala tak dalece, jak bude vyž adovat dobro společ nosti, př ece jež to se to dě je u kaž dé ho toliko s ú myslem, aby tí m lé pe zachoval sebe, svou svobodu a své vlastnictví (lze zajisté př edpoklá dati, ž e ž á dný rozumný tvor nemě ní svů j stav s ú myslem, aby byl horš í ), nelze nikdy př edpoklá dat, ž e moc společ nosti nebo legislativy jí zř í zené se vztahuje dá le než obecné dobro. "

John Locke (1632-1704)

Na poč á tku novově ku, v 17. -18. stol., se př i ú vahá ch o pů vodu stá tní moci utvá ř í teorie společ enské smlouvy, social contract. Její m vý chodiskem je nehistorická a fiktivní př edstava o př irozené m stavu naprosté svobody, která je spojená s dobou př ed vznikem stá tu, v ní ž se lidé ř í dí " př irozený m zá konem". V tomto stavu, v ně mž lidské jedná ní není nič í m omezeno, jsou vš ichni svobodni. Č lově k, který není v př irozené m stavu také na nikom zá vislý, jedná podle své vů le v rá mci př irozené ho zá kona a trestá nespravedlivé jedná ní smě ř ují cí proti ně mu, aby dosá hl ná pravy. Tato praxe, ve které se kaž dý musí starat o obhajobu svý ch prá v, má svá ú skalí, proto je vý hodně jš í zř í ci se č á steč ně svý ch prá v a př edat je vlá dní autoritě, která je doká ž e lé pe zabezpeč it prostř ednictví m zá konů platný ch pro kaž dé ho stejně.

Př irozený stav př ekoná vají lidé na zá kladě společ enské smlouvy tí m, ž e se dobrovolně vzdá vají té č á sti svobody, která jim neumož ň ovala dostateč ně si zajistit bezpeč nost a dospí vají k prá vní mu stavu, aby v ně m znovu nalezli svobodu. Stanovení zá konný ch prá v a povinností nemá svobodu zruš it č i omezit, ný brž ji má lé pe zaruč it a ochrá nit. Nový ř á d nachá zí své ospravedlně ní v tom, ž e je obecně př ijatelný, jednalo se totiž o nalezení takový ch podmí nek pro legitimitu vlá dní moci, které mohou zí skat vš eobecný souhlas racioná lně uvaž ují cí ch, svobodný ch, odpově dný ch a sobě rovný ch jedinců. Je tedy vybudová n na takový ch vý chozí ch podmí nká ch, které mů ž eme označ it za spravedlivé pro ty, kteř í je př ijí mají.

Stá tní moc již není chá pá na jako sakrá lní instituce ustanovená od Boha a lidem absolutně nadř azená, ale jako vý sledek dobrovolné smlouvy svobodný ch lidský ch bytostí. Jim je stá t zodpově dný a jejich zá jmy zastupuje. Podle teorie společ enské smlouvy stá t př está vá bý t morá lní autoritou a stá vá se pouze legá lní autoritou. Mravní ú č el stá tu ve smyslu Plató nova č i Aristotelova uč ení ustupuje do pozadí a do popř edí se dostá vá myš lenka svobody jako prostř edku k uskuteč ně ní individuá lní ch zá jmů, která je rovný m dí lem prostř ednictví m zá konů př izná na vš em č lenů m společ nosti. Mí rou dobra spojované ho v takové to společ nosti s osobní m prospě chem a už itkem č i š tě stí m není stá t, o své m dobru si v maximá lní mož né mí ř e rozhoduje kaž dý obč an sá m o sobě. Stá t je v tomto takzvané m liberá lní m pojetí tř eba chá pat jako ná stroj potř ebný k dosaž ení tě chto cí lů, tj. individuá lní ho dobra prostř ednictví m svobodné ho jedná ní na zá kladě zá konem stanovený ch pravidel a mezí.

Zá kladní m vý chodiskem pro dosaž ení dobra v ž ivotě kaž dé ho jedince je prá vě svoboda, která je př edpokladem autonomní ho rozvoje jedince, a ne ctnost jako v Aristotelově pojetí. Př edpokladem liberá lní ho pojetí je vš ak č lově k jako autonomní jedinec v dostateč né mí ř e schopný samostatné ho a racioná lní ho jedná ní, který za ně j doká ž e né st osobní odpově dnost. Jeho vlastní způ sob ž ivota je pro ně j nejlepš í proto, ž e o ně m rozhoduje sá m. To v ž á dné m př í padě neznamená, ž e je nejlepš í sá m o sobě. Svoboda je nezbytný m př edpokladem k dosaž ení takto chá pané ho dobré ho ž ivota, i když v sobě obsahuje mož nosti zneuž ití. Porovnejme toto jedno ze zá kladní ch vý chodisek liberá lní ho myš lení s ná zorem zastá vaný m např. AUGUSTINEM, podle ně hož svoboda není volbou mezi dobrem a zlem, neboť č lově k se stá vá svobodný m jen když volí dobro. Toto pojetí svobody zajiš ť ují cí jedinci na zá kladě vlá dy zá kona nezá vislost a ochranu př ed vně jš í m zasahová ní m je také znač ně odliš né od ř ecké ho pojetí svobody zajiš ť ují cí jedinci mož nost podí let se na společ né vlá dě.

Liberá lní společ nost utvá ř ená v duchu teorie společ enské smlouvy bý vá kritizová na jak za vý š e uvedené principy, na nichž je vybudová na, tak za negativní společ enské jevy, které v ní nachá zejí uplatně ní, např. silná orientace na sobecky motivovaný ú spě ch, mravní relativismus, ztrá ta společ enské autority a pevný ch vazeb mezi lidmi apod. I když se liberá lní stá t v mnoha ohledech zř í ká morá lní ho č i duchovní ho vedení společ nosti a nesnaž í se č lově ka zdokonalit podle urč ité ho ideá lu, ž ivot v liberá lní společ nosti nerezignuje zcela na mravní hodnoty. Ty jsou vš ak spojené s typický mi rysy ž ivota té to společ nosti jako jsou autonomie č lově ka vyznač ují cí se aktivní m a tvoř ivý m př í stupem k ž ivotu, racionalita praktické ho jedná ní, tolerance a respektová ní prá v ostatní ch apod.

Podle liberalistické ho pojetí je mož né vytvoř it dobrou společ nost bez toho, ž e by si její č lenové shodně odpoví dali na SOKRATOVU otá zku: Co je dobro v lidské m ž ivotě? Rozhodují cí je nají t pravidla vzá jemné ho souž ití lidí, kteř í o ně m mají odliš né př edstavy.