Lidská práva

" Vš ichni lidé jsou od př í rody rovně svobodní a nezá vislí a vlastní urč itá vrozená prá va, jichž nemohou bý t - vstoupí -li do společ enské ho stavu - ž á dný m ujedná ní m zbaveni a jež nemohou bý t zcizena jejich potomstvu. Tě mito prá vy jsou už í vá ní ž ivota a svobody spolu s prostř edky nabý vat a uchová vat vlastnictví, usilovat o š tě stí a jistotu a dosahovat jich. "

Virginská deklarace prá v z 12. 6. 1776.

Prá vo na ž ivot, svobodu a majetek tvoř í zá kladní lidská prá va formulovaná již v 17. století. Ná lež í č lově ku jakož to č lově ku nezá visle na politické moci, která není jejich zdrojem. Prá vo v tomto př í padě znamená, ž e má me zaruč enu mož nost ž í t, neboť pro ž ivé bytosti je dobrem ž ivot, svobodně myslet a jednat, neboť ž ivot bez svobody neodpoví dá ná roku naš eho rozumu na samostatné rozhodová ní a jedná ní a ně co vlastnit jako př edpoklad k tomu, abychom mohli na tomto svě tě usilovat o osobní š tě stí. Př edpokladem lidský ch prá v je nejen uvě domě ní si jedineč né a nenahraditelné hodnoty lidské ho ž ivota, ale také pozná ní toho, jak je tř eba s č lově kem jednat a jaké moci nad č lově kem je tř eba se zř í ci, aby mohl bý t rozumnou, svobodnou a zodpově dnou bytostí, a jak se mají utvá ř et společ enské vztahy, aby byla respektová na oblast, v ní ž jedinec mů ž e jednat svobodně.

Př estož e dochá zí k tomu, ž e ně které společ nosti tato prá va lidem odmí tají př iznat, př iná lež í ná m proto, ž e jsme lidé, nebo je má me od Boha, a nikdo ná m je nemů ž e vzí t. Veš keré zá konodá rství se má o ně opí rat a stá t má př itom povinnost tato prá va respektovat. Lidé proto mohou zpochybnit legitimitu vlá dy, která jedná v rozporu s lidský mi prá vy. K omezení tě chto prá v mů ž e dojí t vý jimeč ně jen na zá kladě zá kona z dů vodů ochrany druhý ch osob, veř ejné bezpeč nosti a poř á dku. Lidská prá va nestanoví jaký mi hodnotami se má individuá lní lidský ž ivot ř í dit v oblasti, kterou mu tato prá va zaruč ují. Svoboda, kterou poskytují, naví c nezaruč uje sama o sobě bez dobré vů le zodpově dný způ sob ž ivota a zodpově dné utvá ř ení vzá jemné ho lidské ho souž ití. Sociá lní zodpově dnost lidský ch prá v je dá na pouze tí m, ž e kaž dé lidské prá vo, které si jedinec ná rokuje sá m pro sebe, musí př iznat také ostatní m. To ná s nepochybně musí vé st k hlubš í mu promý š lení problematiky lidský ch prá v.

I když je idea lidský ch prá v spojena s novově ký m pojetí m č lově ka, její poč á tky lze nalé zt ve starově ku. Stoikové např. hovoř ili o tom, ž e ve svě tle př irozené ho zá kona, který stanoví vlá dců m meze jejich jedná ní ve vztahu k ovlá daný m, si jsou vš ichni lidé rovni. Z kř esť anské ho pohledu jsou lidská prá va založ ena na skuteč nosti, ž e č lově k je stvoř en k obrazu Bož í mu a ž e je povolá n k tomu, aby svou existenci vztahoval k Bohu. Z tohoto dů vodu nemů ž e bý t č lově k nikdy zcela podř í zen ž á dné mu ze svě tský ch cí lů, neboť je vž dy př esahuje.

Vznik ideje lidský ch prá v na poč á tku novově ku bý vá spojová n s období m reformace, kdy se rodil pož adavek tolerance a svobody vyzná ní. Tehdy doš lo k formová ní př edstavy o nedotknutelnosti individuá lní oblasti ví ry a myš lení, která nemů ž e bý t svě ř ena ně komu jiné mu a do ní ž nelze ná silně zasahovat. Např. v oblasti ví ry je podle LOCKA jen kaž dý č lově k sá m schopen posoudit z hlediska své ho svě domí a rozumu, zda je jeho ví ra vnitř ně opravdová. Jaký koli vně jš í zá sah do té to oblasti se nutně mí jí ú č inkem. Toté ž platí i pro schopnost č lově ka hodnotit, č init rozhodnutí a podle ně ho jednat. Zá sah do té to oblasti je tř eba odmí tnout, neboť např. k př ijetí pravdy č lově k nemů ž e bý t nucen, cestu k ní mu mů ž e otevř í t jen jeho vlastní svoboda.

Pů vodně mě la lidská prá va ve smyslu prá va na ž ivot, svobodu a majetek ochrá nit individuá lní svobodu proti takové mu jedná ní stá tu, které ve jmé nu svý ch zá jmů svobodu č lově ka omezuje. Tato takzvaná obranná prá va jsou zá kladem ostatní ch lidský ch prá v.

Ve společ nosti vš ak nejde jen o obranu individuá lní svobodné sfé ry, dů lež ité je té ž prá vo podí let se na svobodné m utvá ř ení společ enské ho a politické ho zř í zení. Např. francouzské Prohlá š ení prá v č lově ka a obč ana z roku 1789 hovoř í o tom, ž e " Vš ichni obč ané, jsouce si př ed zá konem rovni, mají stejný př í stup ke vš em hodnostem, zamě stná ní m a veř ejný m ú ř adů m podle svý ch schopností, liš í ce se pouze svý mi ctnostmi a nadá ní m. "

V souvislosti s otá zkou sociá lní spravedlnosti se objevuje zejmé na ve 20. století nová skupina lidský ch prá v zahrnují cí ná roky na společ enské, ekonomické a kulturní statky jako např. sociá lní zajiš tě ní, prá ci, vzdě lá ní apod. Tato lidská prá va jsou formulová na jako odpově ď na zá važ ný problé m lidí ž ijí cí ch v bí dě a nevzdě lanosti, pro které nemají vý š e uvedená zá kladní a politická lidská prá va ž á dný vý znam a souvisí s otá zkou, zda je stá t povinen uskuteč ň ovat takovou sociá lní pé č i, která tě mto lidem umož ní lidská prá va využ í vat.

V demokratický ch společ nostech dnes již lidská prá va jen má lokdo zpochybň uje, př esto se stá vají č asto př edmě tem mnoha diskusí, které se tý kají jejich pů vodu, vý znamu a rozsahu, jakož i č etný ch praktický ch sporů, k nimž patř í např. konflikty mezi prá vem na svobodu projevu a prá vem na ochranou osobní cti, prá vem nenarozené ho dí tě te na ž ivot a prá vem matky rozhodovat o své m ž ivotě apod.