Proč je třeba odmítnout umělé logicky vykonstruované společenské systémy?

Proč je tř eba odmí tnout umě lé logicky vykonstruované společ enské systé my?

" Dostateč ný m dů vodem ke znič ení staré ho poř á dku vě cí jim je prá vě to, ž e je starý. Co se nové ho tý č e, nemají naprosto ž á dné obavy ohledně trvalosti budovy vyhnané zbrkle do vý š e, protož e trvalost není cí lem tě ch, kdo si myslí, ž e př ed nimi se udě lalo jen má lo nebo vů bec nic, a vš echny své nadě je vklá dají do nový ch objevů. "

Anglický politik a spisovatel Edmund Burke (1729-1797)

Lidé vstupují cí do společ enský ch svazků založ ený ch na abstraktní koncepci společ enské smlouvy nestojí mimo danou společ nost a její uspoř á dá ní. Vž dy jsou již př edem souč á stí urč itý ch společ enský ch institucí, na nichž se podí lejí, a vž dy již mají urč ité př edstavy o lidské rovnosti, svobodě a spravedlnosti. Tyto př edstavy proto není mož né odvodit z př edspoleč enské povahy č lově ka a samotné ho smluvní ho ujedná ní, neboť prá vě konkré tní společ enské vztahy, v nichž lidé ž ijí, umož ň ují vznik abstraktní teorie společ enské smlouvy i př edstav o lidské rovnosti, svobodě a spravedlnosti.

Lidé nejsou jen tvů rci nové ho na zá kladě myš lenkové konstrukce vytvoř ené ho uspoř á dá ní společ nosti, ale i dě dici toho, co již jejich př edchů dci vytvoř ili. Je moudř ejš í a zodpově dně jš í opí rat se o odká zané dě dictví a zkuš enost s ní m spojenou než o omezené myš lenkové zdroje konstruují cí nová pojetí společ nosti, které má k dispozici souč asná generace. Zá kony a celý prá vní systé m by proto nemě ly bý t vytvoř eny bez ú zké ho sepě tí s existují cí mi společ enský mi vztahy a mě ly by navazovat na tradici minulosti. Nelze je proto tvoř it jako č istě logický systé m vychá zejí cí z abstraktní ho pojetí č lově ka.

Takto formuluje svou kritiku abstraktní ch př edstav o rovnosti, svobodě, spravedlnosti a teorie společ enské smlouvy konzervativní myš lení, jehož vý chozí filosofické myš lenky mů ž eme nalé zt v dí le Edmunda Burkeho.

Umě lé logicky vykonstruované společ enské systé my je tř eba podle BURKEHO odmí tnout, protož e opomí její a ve své m dů sledku nič í vš echny př irozeně vytvoř ené vazby ve společ nosti. Hrozí nebezpeč í, ž e společ nost př etvoř í podle svý ch př edstav na zá kladě č istě logické ho usuzová ní. Ž á dný obecný pojem svobody abstraktní lidské bytosti neexistuje, existuje jen prá vo bý t svobodný v urč ité m konkré tně dané m společ enské m ř á du, jen v ně m lze ř eš it otá zky spravedlnosti, rovnosti a prá v jednotlivý ch lidí.

Společ nosti vytvoř ené podle abstraktní př edstavy hrozí, ž e se rozpadne na izolovaná individua, vš e se zracionalizuje poč í naje ř í zení m stá tu a ekonomický m systé mem a konč e vzdě lá ní m, kulturou a ná bož enství m apod. Na ú kor př irozeně vytvoř ený ch společ enský ch vazeb zí ská na vý znamu neosobní stá tní byrokratický apará t a abstraktní pravidla, které je nahradí. Nový m společ enský m vazbá m pak bude schá zet př irozená soudrž nost, která spojovala starou společ nost.

Co má bý t v prá vu stá le př í tomné, aby bylo mož né hovoř it o prá vu?

" Stav př irozený má zá kon př irozený, aby jej ř í dil, který zavazuje kaž dé ho, a rozum, který je tento zá kon, uč í veš keré lidstvo, které jen chce jí ti k ně komu na radu, ž e jež to vš ichni jsou rovni a nezá vislí, nikdo nemá poš kozovati druhé ho v jeho ž ivotě, zdraví, svobodě nebo majetku. Vš ichni lidé jsouce zajisté dí lem jednoho vš emohoucí ho a nekoneč ně moudré ho Tvů rce, vš ichni služ ební ky jednoho svrchované ho Pá na, vyslaní do svě ta na jeho rozkaz a v jeho služ bá ch, jsou jeho vlastnictví m, jehož dí lem jsou uč ině ni, aby vytrvali, pokud se jemu, a ne ně jaké mu jiné mu lí bí. A jež to jsme nadá ni stejný mi schopnostmi a vš ichni má me podí l v jednom společ enství př í rody, tedy nelze př edpoklá dati ž á dné takové podř í zení mezi ná mi, jež by ná s opravň ovalo, abychom zahubili jeden druhé ho, jako kdybychom byli uč ině ni jedni pro už í vá ní druhý ch, jako niž š í stupně tvorů jsou uč ině ni jedni pro už í vá ní druhý ch, jako niž š í stupně tvorů jsou uč ině ny pro naš e už í vá ní. Jako kaž dý je povinen zachová vati sebe a neopustiti své volně své stanoviš tě, tak ze stejné ho dů vodu má, není -li ohrož eno jeho zachová ní, pokud mů ž e, zachovati ostatní lidstvo, a dokud nejde o to vykonati spravedlnost na provinilci, nemá odní ti nebo poš kozovati ž ivot nebo co smě ř uje k zachová ní ž ivota, svobodu, zdraví, ú dy nebo statky druhé ho. "

John Locke

Ve vztahu k autoritě stá tní moci vydá vají cí zá kony si č asto klademe otá zky: Jaké jsou poslední dů vody pro ospravedlně ní tě chto zá konů? Co má bý t v prá vu stá le př í tomné a co má vž dy bý t zachová no, aby bylo mož né hovoř it o prá vu? apod.

Odpově ď na tyto otá zky nalé zali již starově cí ř eč tí myslitelé v př irozené m prá vu, které je dá no ř á dem svě ta, jemuž je podř í zeno veš keré dě ní a které je dř í ve než prá vo ustanovené č lově kem. ARISTOTELES o př irozené m prá vu ř í ká, ž e má vž dy a vš ude stejnou platnost a existuje nezá visle na souhlasu č i nesouhlasu lidí. Prá vo př itom rozdě luje na př irozené pro vš echny stejné a prá vo lidmi ustanovené, které se vzá jemně liš í. Principy př irozené ho prá va spoč í vají ve skuteč né povaze vě cí a č lově ka. Stoikové hovoř ili o tom, ž e lidé vě č ný a univerzá lně platný zá kon, který je racioná lní m principem ř í dí cí m vesmí r, mohou rozumem poznat a mají podle ně j ž í t.

Kř esť anš tí myslitelé stř edově ku odvozovali př irozené prá vo od Boha. Tomá š Akvinský např. hovoř í o tom, ž e př irozený zá kon, lex naturalis se odvozuje od vě č né ho zá kona, lex aeterna, který ve stvoř ené m svě tě vš e ř í dí. Rozumní tvorové se na vě č né m zá konu podí lejí prostř ednictví m své ho rozumu, a tak vzniká př irozený zá kon. Vzhledem ke své hř í š nosti se č lově k nedoká ž e ř í dit př irozený m prá vem, proto musí bý t ve shodě s př irozený m prá vem ustaveno prá vo pozitivní, které je vybaveno sankcemi za jeho poruš ení.

Podle LOCKA ř á d př í rody a rozumu ná s uč í, ž e s ohledem na obecnou rovnost vš ech si nemá me ubliž ovat na ž ivotě, zdraví, svobodě č i př i ú silí o hmotné zajiš tě ní. Z toho vyplý vá ná rok př irozené ho prá va, který Bů h vlož il do ř á du svě ta, na nedotknutelnost lidské ho ž ivota, svobody a majetku. Rozumové pozná ní př irozené ho prá va má vý znamné praktické dů sledky pro lidské jedná ní. Př irozené prá vo, které existuje v př irozené m stavu, má bý t zachová no i ve společ nosti, kde ochrana tohoto prá va př echá zí na zá kladě společ enské smlouvy na stá t.

Myš lenka, ž e platné zá kony i ú stava mají odpoví dat př irozené mu prá vu, vý razně ovlivnila evropské pojetí prá va, které nemá bý t zá vislé jen na vů li urč ité vlá dy. Zá konná vlá da je ta, která stanoví platné pozitivní zá kony k tomu, aby uskuteč ň ovala nemě nné př irozené prá vo. Jinak by za prá vo mohlo bý t prohlá š eno cokoli, co je zaš tí tě no mocí.