Co tvoří občanskou společnost?

" Prá ce, kterou koná jedinec pro své vlastní potř eby, je prá vě tak uspokojení m potř eb druhý ch jako jeho potř eb vlastní ch a k uspokojení potř eb vlastní ch dospí vá toliko prací druhý ch. "

Ně mecký filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel

(1870-1831)

" Toto zprostř edková ní, ž e má m vlastnictví už ne prostř ednictví m vě ci a mé subjektivní vů le, ný brž ž e ho má m rovně ž prostř ednictví m druhé vů le, a tí m ve společ né vů li, tvoř í sfé ru smlouvy. ... Smlouva př edpoklá dá, ž e ti, kdo do ní vstupují, se vzá jemně uzná vají jako osoby a vlastní ci; protož e je vztahem objektivní ho ducha, je v ní moment uzná ní již obsaž en a př edpoklá dá n. "

G. W. F. Hegel

V politické oblasti, její mž cí lem je zajistit jednotu celé společ nosti, dochá zí podle Hegela k vyjá dř ení č i zvě č ň ová ní svobodné vů le obč anů v podobě veř ejný ch institucí, zá konů, stá tní ch rozhodnutí ch apod. Svobodná individuá lní vů le nabý vá v té to oblasti obecné povahy. Obč ané proto na jedné straně uzná vají zá kony a veř ejné instituce jako vý raz své vlastní vů le a na druhé straně stá t stejně tak uzná vá prá va jednotlivý ch obč anů. Vzá jemná jednota jedince a stá tu tak nabý vá mravní povahy.

V individualisticky zamě ř ené sfé ř e fyzický ch potř eb a pož itku, prá ce a majetku, která je podle Hegela zá kladem v novově ku vzniklé obč anské společ nosti, dochá zí mezi jedinci, jak dá le uvidí me, také k vzá jemné mu uzná ní. Individuá lní prá ce jedince, která je vykoná vá na pro jeho vlastní potř eby, je souč asně také uspokojová ní m potř eb ostatní ch, a naopak k uspokojová ní vlastní ch potř eb dochá zí také prací druhý ch. Jako soukromý vlastní k prodá vá jedinec na trhu zbož í, do ně hož vlož il prací svou vů li, a své zbož í smě nuje za jiné pro ně j potř ebné zbož í, do které ho jiný vlastní k vlož il prací svou vů li.

Za smě nou toho, co nabí zí mezi svobodný mi a nezá vislý mi jedinci potř eba za své uspokojení, se v obč anské společ nosti naví c skrý vá vztah vzá jemné ho uzná ní sobě rovný ch a samostatný ch partnerů. Tyto vztahy, v nichž se osvě dč uje rovnost a vzá jemné uzná ní svobody mezi jedinci disponují cí mi autonomní a svobodnou vů lí, utvá ř ejí vlastní podstatu obč anské společ nosti. Jedině v ní se uspokojuje i potř eba mravní ho uzná ní svobodné vů le jedince druhý mi. HEGEL se z tohoto hlediska na č lově ka nedí val jen jako na bytost spjatou s vlastní mi potř ebami, ný brž zdů razň oval, ž e se jedná o mravní bytost (Autonomní a svobodná lidská bytost se ř í dí vý luč ně vlastní m rozumem, s jehož pomocí si sama také stanoví pro své jedná ní mravní zá kon (kategorický imperativ). Jedná ní ve shodě s mravní m zá konem chá pal hegelů v př edchů dce I. Kant (1724-1804) jako nejvlastně jš í projev lidské svobody, neboť mravní zá kon ná m není uklá dá n z vně jš ku, ale naopak, rozum ná s vede svý mi dů vody k tomu, abychom uposlechli jí m formulovaný mravní zá kon. Ohled k hodnotě druhé ho jako svobodné mravní bytosti př edstavuje pro tyto myslitele zá klad, na které m je tř eba vytvá ř et společ nost).

V minulosti př ed vznikem obč anské společ nosti nestá lo lidské souž ití na vztazí ch oboustranné ho uzná ní, které je zá kladem vš eobecné rovnosti svobodný ch vů lí. Např. otrok, který uzná vá a respektuje své ho pá na, se nepodí lí na vztahu, který je vzá jemný. Ve vztahu vzá jemné ho uzná vá ní dochá zí k tomu, ž e se svoboda jedince zpř edmě tň uje a objektivizuje. To znamená, ž e již není jen zá lež itostí pouhé ho uvě domě ní si sebe sama jako svobodné bytosti, ný brž je zajiš ť ová na celý m systé mem vztahů obč anské společ nosti jako jsou vlastnictví, smě na, smluvní ujedná ní apod.