Co se v občanské společnosti skrývá za vztahy mezi lidmi?

" V urč ení, ž e se dě lní k vztahuje k produktu své prá ce jako k cizí mu př edmě tu, tkví vš echny tyto dů sledky. Neboť podle tohoto př edpokladu je jasné: č í m ví ce se dě lní k vypracuje, tí m mocně jš í se stá vá cizí př edmě tný svě t, který proti sobě vytvá ř í, tí m chudš í se stá vá on sá m, jeho vnitř ní svě t, tí m mé ně mu ná lež í jako jemu vlastní. ... Dě lní k vklá dá svů j ž ivot do př edmě tu; ale pak už ž ivot nepatř í jemu, ný brž př edmě tu. Č í m vě tš í je tedy tato č innost, o to bezpř edmě tně jš í je dě lní k. Co jest produkt jeho prá ce, není on. Č í m vě tš í jest tedy produkt, tí m mé ně jest on sá m. Zvně jš ně ní dě lní ka v jeho produktu znamená nejen to, ž e se jeho prá ce stá vá př edmě tem, vně jš í existencí, ný brž ž e existuje mimo ně j, nezá visle, vů č i ně mu cizí, a ž e se vů č i ně mu stá vá samostatnou mocí, ž e ž ivot, jejž propů jč il př edmě tu, vystupuje proti ně mu nepř á telsky a cize. "

" A v č em zá lež í zvně jš ně ní prá ce? Př edně v tom, ž e prá ce je dě lní kovi vně jš í, tj. nená lež í k jeho podstatě, ž e se proto dě lní k ve své prá ci nepotvrzuje, ale popí rá, necí tí se v ní dobř e, ale je v ní neš ť asten, nerozví jí v ní ž á dnou svobodnou fyzickou ani duchovní energii, ale moř í svou tě lesnost a ruinuje své ho ducha. Proto se dě lní k cí tí př i sobě teprve vně prá ce a v prá ci se cí tí vně sebe. "

" Co platí o vztahu č lově ka k jeho prá ci, k produktu jeho prá ce a k sobě samé mu, to platí o vztahu č lově ka k druhé mu č lově ku, i k prá ci a př edmě tu prá ce druhé ho č lově ka.

Vů bec vě ta, ž e č lově k je odcizen své rodové bytosti, znamená, ž e jeden č lově k je odcizen druhé mu tak, jako kaž dý z nich je odcizen lidské podstatě. "

Ně mecký ekonom a filosofKarel Marx (1818-1883)

Když se Marx zamý š lel nad povahou kapitalistické tová rní vý roby, hovoř il o tom, ž e ve smě ně mzdy za dě lní kovu prá ci je mezi prá vně svobodný mi a rovnoprá vný mi partnery, tj. kapitalistou a dě lní kem, ve skuteč nosti skryt vztah nerovnosti. Rovnost mezi kapitalistou a ná mezdní m dě lní kem je jen pouhý m formá lní m stavem zakrý vají cí m př isvojení si č á sti dě lní kovi prá ce kapitalistou, které označ uje za vykoř isť ová ní. Podle MARXE tato ú vaha vyjadř uje zkuš enost lidí, kteř í do obč anské společ nosti vstupovali bez prostř edků jen jako vlastní ci své pracovní sí ly a kteř í poznali, ž e svoboda skrý vá př inucení a prá vní rovnost nerovnost.

Ve vý robní m procesu, v ně mž dochá zí k zpř edmě tň ová ní prá ce do podoby zbož í, je dě lní kovi vý sledek jeho prá ce odcizen. Dě lní kova prá ce patř í kapitalistovi, a tí m se produkt jeho prá ce stá vá souč á stí nepř á telské ho svě ta, který ho utlač uje. Také jeho prá ce je mu odcizena a není potvrzení m a rozví jení m jeho vlastní ch lidský ch sil a tvoř ivý ch schopností. V takto odcizené prá ci, v ní ž nedochá zí k zlidš ť ová ní svě ta, je skryt protikladný vztah izolované ho č lově ka k ostatní m lidem, s který mi není mož né lidský m způ sobem se sdruž ovat a komunikovat. Soukromé vlastnictví proto nepř edstavuje naplně ní svobodné vů le jedince, ale stá vá se pro č á st společ nosti zdrojem lidské poroby a nesvobody.

Volá ní po odstraně ní nespravedlnosti spojené s vykoř isť ová ní m a snaha o př ekoná ní odcizení lidské prá ce vedly Marxe k ná zoru, ž e je tř eba liberá lní společ enský systé m umož ň ují cí svobodné podniká ní zavrhnout spolu se zruš ení m soukromé ho vlastnictví a nahradit systé mem se společ enskou kontrolou vý robní ch prostř edků, který je př edpokladem k vytvoř ení skuteč ně spravedlivé a svobodné společ nosti, v ní ž nebude dochá zet k odcizení v procesu lidské prá ce.

Př edstava společ nosti budované na společ né m vlastnictví vý robní ch prostř edků je vš ak v zá sadní m protikladu k liberá lní mu pojetí společ nosti. To si např. uvě domil již v době, kdy se MARXOVY teorie rodily, francouzský historik a politik ALEXIS DE TOCQUEVILLE (1805-1859), když napsal:

" Demokracie rozš iř uje oblast individuá lní svobody, socialismus ji omezuje. Demokracie př iklá dá veš kerou mož nou hodnotu kaž dé mu č lově ku, socialismus č iní z kaž dé ho č lově ka, pouhé ho vykonavatele, pouhé č í slo. Demokracie a socialismus mají společ né pouze jedno slovo: rovnost. Vš imně me si rozdí lu: zatí mco demokracie hledá rovnost ve svobodě, socialismus hledá rovnost v omezová ní a posluš nosti. "