Lidé se stávají vykonavateli i obětmi procesu, který považují za nutný a neodvratný

" Totalitní teror, podstata totalitní vlá dy, neexistuje ani pro lidi ani proti nim. Má poskytnout silá m př í rody nebo historie jedineč ný ná stroj k urychlení jejich pohybu. Tento pohyb, postupují cí podle své ho vlastní ho zá kona, nemů ž e bý t dlouhodobě brž dě n; nakonec se jeho sí la vž dy uká ž e mocně jš í než nejmocně jš í sí ly zplozené jedná ní m a vů lí. Ale mů ž e bý t zpomalen a takř ka nevyhnutelně je zpomalová n svobodou č lově ka, svobodou, již dokonce ani totalitní vlá dci nemohou popř í t, neboť - jakkoli ji mohou považ ovat za zcela bezvý znamnou a libovolnou - tato svoboda je totož ná s faktem, ž e lidé se rodí, a ž e proto kaž dý z nich je nový poč á tek, ž e v jisté m smyslu poč í ná svě t nanovo. Z totalitní ho hlediska nelze na fakt, ž e lidé se rodí a umí rají, nahlí ž et jinak než jako na nepř í jemnou př eká ž ku stojí cí v cestě vyš š í m silá m. "

" Cí lem totalitní vý chovy nikdy nebylo vš tě povat př esvě dč ení, ale znič it schopnost si ně jaké utvoř it... Ž á dný vů dč í princip chová ní př evzatý z oblasti lidské ho koná ní, jako jsou ctnost, č est, strach, není nutný a ani nemů ž e bý t už iteč ný k tomu, aby uvá dě l do pohybu takový politický celek, který již teroru nikoli pouze použ í vá jako prostř edku zastraš ová ní, ný brž je teror svou podstatou. Namí sto toho zavá dí do veř ejný ch zá lež itostí zcela nový princip, který se obejde ú plně bez lidské vů le jednat a dovolá vá se nalé havé nezbytnosti jaké hosi vhledu do zá kona pohybu, podle ně hož teror funguje, a na ně mž proto zá visejí osudy vš ech jednotlivců. "

" To, co totalitní ř á d potř ebuje k ř í zení chová ní podrobený ch, je ná lež itá př í prava kaž dé ho z nich pro to, aby se hodil stejně dobř e pro roli popravč í ho jako pro roli obě ti. "

" Prá vě tak jako teror... nič í veš keré vztahy mezi lidmi, tak i sebedonucová ní ideologické ho myš lení nič í vš echny vztahy s realitou. Př í prava probě hla ú spě š ně, když lidé ztrá cejí kontakt se svý mi bliž ní mi, jakož i s okolí m, vně jš í realitou; neboť spolu s tě mito kontakty lidé ztrá cejí i schopnost zkuš enosti a myš lení. Ideá lní m poddaný m totalitní ho ř á du není př esvě dč ený nacista nebo př esvě dč ený komunista, ale lid, pro ně jž už neexistuje rozdí l mezi skuteč ností a fikcí (tj. reá lnost zkuš enosti) a rozdí l mezi pravdivý m a nepravdivý m (tj. formy myš lení ). "

Politická myslitelka ně mecké ho pů vodu Hannah Arendtová (1906-1975)

Hannah Arendtová se ve své m dí le Pů vod totalitarismu zamý š lela nad zkuš eností moderní ho č lově ka s totalitní mi rež imy, které si dobyly absolutní neomezenou moc a doká zaly ovlá dnout lidský ž ivot po vš ech jeho strá nká ch. Totalitní rež imy, které př edstavují cí naruš ení dosavadní duchovní, mravní a politické tradice, ohrož ují samotnou podstatu č lově ka, jeho identitu, schopnost individuá lně jednat a mož nost plurality, naví c si vyž á daly milió ny lidský ch ž ivotů a staly se př í č inou nezmě rné ho množ ství lidské ho utrpení.

Rež imy tohoto druhu neuž í vají teror jen k zastraš ová ní a odstraň ová ní svý ch protivní ků, ale jako ná stroj k ovlá dnutí celé společ nosti. Rodí se z procesů smě ř ují cí ch k vytvá ř ení moderní masové společ nosti, která ve skuteč nosti př edstavuje společ nost izolovaný ch jedinců vytrž ený ch ze svý ch př irozený ch společ enský ch a rodinný ch pout. V ní se u velké masy lidí rodí pocit ztracenosti a opuš tě nosti v pro ně jen tě ž ko pochopitelné m svě tě.

Principem, který vede jedná ní totalitní ch rež imů, je promě nlivá ideologie nezá vislá na samotné skuteč nosti. Její snahou je zahrnout do ž elezné logiky svý ch ú dajně objektivní ch zá konitostí veš kerou skuteč nost a ospravedlnit cestu smě ř ují cí k nastolení pravé a vyš š í spravedlnosti. Funkcioná ř totalitní moci vykoná vá jen to, co mu nař izuje vyš š í zá kon. Teror má totiž urychlit pohyb společ nosti ve smě ru, který urč ují objektivní zá konitosti vytyč ené ideologií, a odstranit vš e, co se mu staví do cesty. Ideologie je nezá vislá na veš keré zkuš enosti, nemá se od ní č eho nauč it, protož e vychá zí z pravé skuteč nosti skryté za poznatelný mi vě cmi a udá lostmi. Zá kladní teze ideologie stač í k vysvě tlení vš eho, jsou-li z ní logicky sprá vně odvozované zá vě ry. Je-li ideologií ospravedlně no např. tvrzení, ž e existují odumí rají cí tř í da č i niž š í rasa, pak z ně ho vyplý vá to, ž e je nutno je odstranit. Neodolatelná sí la logiky totalitní ideologie je dá na tí m, ž e se č lově k př irozeně spolé há na elementá rní racioná lní zá kony, který m dů vě ř uje. Ve svě tě, kde je vš e nespolehlivé a promě nlivé, př edstavuje jedinou jistotu prá vě ž elezná logika ideologie. Proto je č lově k ideologií tak snadno manipulovatelný.

Chová ní totalitní ch rež imů nelze vysvě tlit jen touhou po moci, neboť se plně podř í dilo ideologii. Z hlediska totalitní ch stá tů padá vina na tř í dní nepř á tele a př í sluš ní ky niž š í ch ras, protož e se staví proti logice zá konů vytyč ený ch touto ideologií. Lidé se tak stá vají vykonavateli č i obě ť mi procesu, který považ ují za nutný.

Jako noviná ř ka referují cí o jeruzalé mské m soudní m procesu s Adolfem Eichmanem (konané m v roce 1961). který za II. svě tové vá lky organizoval transporty evropský ch ž idů do koncentrač ní ch tá borů a touto cestou poslal na smrt miliony nevinný ch lidský m bytostí, se ARENDTOVÁ zamý š lela nad neosobní " banalitou zla". Tento historicky naprosto nový jev 20. století se vyznač uje tí m, ž e lidské osobní vá š ně a neř esti pá chají cí zlo v ně m nemají té mě ř ž á dné mí sto. Zlo pů sobí byrokraticky ř í zené organizace, kde lidské vá š ně a neř esti nenachá zejí své uplatně ní a které systematicky uskuteč ň ují to, co vyplý vá ze zvlá š tní racionality tě chto organizací. Č lově k se ve své m jedná ní neř í dí svě domí m, ale př edpisy a povinnostmi, na jejichž pů vod a oprá vně ní se nikdo neptá. V jedná ní, které není spojeno se zaujetí m urč ité ho osobní ho postoje, č lově k sá m nerozezná vá dobro a zlo. Odpově dnost, která se z jedná ní vytratila, nahrazuje posluš nost. Pokud by se př i vý konu povinností mě la projevit v jaké koli podobě lidskost, rozum ji př ikazuje z dů vodů vyš š í nutnosti potlač it.