Nehledejme definitivní podobu dobra pro celou společnost, ale bojujme proti určitému zlu a jeho konkrétním podobám

" Holistické nebo utopické sociá lní inž ený rství nemá, na rozdí l od postupné ho sociá lní ho inž ený rství nikdy, charakter soukromý ', ale vž dy, veř ejný '. Jeho cí lem je př estavba, celé společ nosti' podle urč ité ho plá nu nebo programu: soustř eď uje se na, ovlá dnutí klí č ový ch pozic' a na rozš í ř ení , moci stá tu..., až je stá t té mě ř totož ný se společ ností '. Dá le smě ř uje k tomu, aby z, klí č ový ch pozic' ovlá dal historické sí ly, které modelují budoucnost rozví její cí se společ nosti: buď zadrž ení m takové ho vý voje, nebo př izpů sobení m společ nosti př edví dané mu smě ru vý voje. "

" Postupný inž ený r ví, stejně jako Sokrates, jak má lo toho ví. Př izná vá, ž e se mů ž eme pouč it jen z vlastní ch chyb. Proto pů jde vlastní cestou - krok za krokem - bude bedlivě porovná vat dosaž ené vý sledky s vý sledky zamý š lený mi a vž dy bude př edví dat nevyhnutelné a nechtě né dů sledky jaké koli reformy; nedopustí, aby př í sluš ná reforma byla tak slož itá a takové ho rozsahu, ž e by pro ně j bylo nemož né vyznat se v př í č iná ch a ná sledcí ch a ž e by nevě dě l, co v podstatě dě lá. "

V Anglii ž ijí cí filosof narozený ve Ví dni Karl Raimund Popper (1902-1994)

KARL R. POPPER se kriticky zabý val oprá vně ností ná zorů, podle který ch je ve vý voji společ nosti mož né odhalit obecně platné zá kony, a dů sledky, které z nich vyplý vají. Obecné zá kony hovoř í tom, ž e vý voj společ nosti např. probí há podle zá kona tř í dní ho boje, nebo boje ras apod. a lze z nich prý také vyvodit př edpově di budoucí ho vý voje celé společ nosti. Př edpově di odvozené z obecný ch zá konů mají bý t naví c vý chodiskem pro ú spě š né naplá nová ní takové ho politické ho jedná ní, jehož cí lem je dosá hnout celkový ch změ n ve společ nosti.

Tě ch se ují má takzvané holistické č i utopické sociá lní inž ený rství, které vychá zí z pozná ní obecný ch zá konů vý voje společ nosti a má za cí l její celkovou př estavbu podle urč ité ho ideá lní ho plá nu vytvoř ené ho na zá kladě pozná ní obecný ch společ enský ch zá konitostí. Např. v kapitalismu musí nutně dochá zet k hromadě ní bohatství v rukou nepoč etné tř í dy burž oazie a ke zbí dač ová ní proletariá tu, tento protiklad podle zá kona tř í dní ho boje nutně povede k proletá ř ské sociá lní revoluci, která umož ní vytvoř it ideá lní beztř í dní společ nost. K uskuteč ně ní tohoto cí le je tř eba dosá hnout moci ve stá tě a zá sadně rozš í ř it jeho vliv. aby bylo mož né vé st k ž á doucí mu cí li ty společ enské sí ly, které urč ují budoucí vý voj.

Takto orientovaní myslitelé nesou společ nou vinu za vznik moderní ch totalitní ch společ ností ř í zený ch jedinou sprá vnou př edstavou o tom, jak by mě la budoucí ideá lní společ nost vypadat. Jejich myš lení vede nutně k vytvoř ení uzavř ené nedemokratické společ nosti, ve které její zastá nci brá ní př edpoklady a principy svý ch myš lenkový ch systé mů proti jaké koli kritice. K tomuto ú č elu si vytvá ř í ideologii s nezpochybnitelný mi zá kladní mi tezemi a př itom si ná rokují monopol na její vý klad. Samotná ideologie má tendence formulovat svá vý chodiska tak, ž e jsou odolná vů č i jaké koli kritice. Pokud se např. vý voj společ nosti ř í dí zá konem tř í dní ho boje, pak je jaká koli kritika tohoto pojetí chá pá na jako projev tř í dní ho boje nepř á telský ch sil.

Podle POPPERA nelze na společ nost aplikovat obvyklé metody př í rodní ch vě d formulují cí obecné zá kony např. proto, ž e nemů ž eme vů bec př edví dat budoucí ná rů st naš ich poznatků a změ nu naš í ž ivotní zkuš enosti, které podstatně ovlivň ují lidské jedná ní. Z toho vyplý vá, ž e také nelze př edví dat č i plá novat budoucí vý voj společ nosti. Mí sto uskuteč ň ová ní př edstav o ideá lní m a dokonalé m stavu společ nosti jako cí li politické ho plá nová ní, které v sobě nese nebezpeč í, ž e ostatní budou ná silný mi prostř edky př inuceni tuto ideá lní vizi př ijmout, je tř eba bojovat proti rů zný m konkré tní m formá m odstranitelné ho utrpení, společ enské ho zla a nespravedlnosti. Proto je tř eba se soustř edit na ř eš ení jednotlivý ch problé mů a smě ř ovat k postupný m a dí lč í m změ ná m společ nosti a jejich institucí.

Proti velký m projektů m na zá sadní př estavbu společ nosti staví POPPER postupné sociá lní inž ený rství, které nehledá definitivní podobu dobra pro celou společ nost, ale vede boj proti urč ité mu zlu v jeho konkré tní podobě. Př itom vychá zí z kritické analý zy společ enský ch jevů a institucí jakož i zkoumá ní jejich funkcí, které mají odhalit jaké mož nosti se př ed ná mi oteví rají, pokud chceme dosá hnout vytyč ený ch cí lů smě ř ují cí ch k dí lč í m změ ná m. Postupné změ ny zamě ř ené na odstraň ová ní konkré tní ho zla ve společ nosti umož ň ují vč as odhalit než á doucí vedlejš í dů sledky naš eho jedná ní. Naproti tomu holistické č i utopické sociá lní inž ený rství nemů ž e nikdy poznat celkový rozsah změ n ve společ nosti, které vyvolá vá. V té to souvislosti si lze polož it otá zku, zdali tento typ sociá lní ho inž ený rství vů bec ví, co na zá kladě iluzorní př edstavy o zá konité m vý voji společ nosti koná a k č emu smě ř uje.

Kritický a racioná lní postoj k ř eš ení dí lč í ch problé mů společ nosti, pluralismus rů zný ch vzá jemně soupeř í cí ch politický ch koncepcí umož ň ují cí, aby se prosadily ty lepš í, a institucionalizovaná veř ejná kritika tvoř í podle POPPERA zá klad otevř ené společ nosti. Její myš lenkové principy stojí v protikladu k dogmatické mu myš lení uzavř ené společ nosti ř í zené nekontrolovanou elitou, která si ná rokuje monopol na pravdu.